Dnešek bude stát za nic. Ne že by každý nový dnešek za něco stál, ale tenhle bude zvlášť ničemný. Doktor Rychetský je totiž zdrcen. A já nevím, co s tím? Jak se s tím poprat?
Ono se to má tak, že je-li zdrcen předseda Ústavního soudu, dopadá to na celou zemi. Někde vyčetl nebo vykoukal, že někteří z nás stále ještě nepřepsali své majetky na ukrajinské spoluobčany, a právě to ho drtí. Téměř drtí…, abych byl přesný v citaci z rozhovoru pro aktualne.cz: »Přiznám se, že jsem téměř zdrcený, když vidím, jak část společnosti kritizuje pomoc Ukrajině a podléhá proruským dezinformacím. … Nechápu, čím to je. Ale asi skutečně řada lidí podléhá hybridní válce. Když se zamyslím nad tím, co bylo například příčinou velkého protivládního průvodu 17. listopadu, tak je zřejmé, že je tady přinejmenším hlasitá skupina lidí, kteří prožívají něco jako strach či úzkost z budoucnosti. Mají pocit, že jsou sociálně ohroženi. Dá se říci, že po řadě let harmonie a svým způsobem i materiálního růstu jsme se dostali na křižovatku.«
Pane doktore předsedo, vážený,
mluvíte mně z duše. Jak si vůbec kdokoli z českého lidu může dovolit byť jen slůvkem ohradit se proti výprodeji vlastních sociálních jistot na úkor těch, kteří k nám doputovali ze všech možných důvodů, jen ne z toho, kvůli kterému udělala vláda ze státní kasy průchozí místnost. »Naberte si, co unesete a brzy přijďte zas,« vyzývá je dnes a denně Fialův gang a oni se ochotně vracejí. Se stále většími taškami. Zatímco našinec už aby pomalu chodil na nákup bez tašky, poněvadž to, co si ještě může dovolit koupit, hravě unese v rukách.
Vy jste, pane doktore Rychetský, opravdovým mužem na svém místě. A to vaše logické uvažování! Učit bychom se na něm měli všichni. Je přece nad jiné zřejmé, že pokud vám teče do bot, a k tomu jste ještě rodič s malými dětmi, a kolem sebe vidíte, jak tu vláda hostí nemakačenky a příživníky, vniknuvší bez pozvání na české teritorium ze země prolezlé korupcí skrz naskrz, a vy se proti tomu bouříte, podlehli jste v ten moment proruským dezinformacím.
Vy jste hlava, pane předsedo. V onom citovaném rozhovoru také sdělujete, že lidé mají pocit, že jsou sociálně ohroženi. Kam by se na vás blahé paměti hrabala Bohdalová s Dvořákem. Až teprve ve vaší režii dostává Televarieté ten správný šmrnc. Vy jste opravdový kabaretní umělec. Že prý POCIT…
Kde se ve vás bere ta troufalost, označit každodenní srážky obyčejného člověka se sociální bídou za pouhý POCIT? Víte, jaký mám pocit já? Že se asi brzy neudržím. Ono, když máma nemůže dítěti koupit pořádné boty na zimu a je s prominutím nasraná, jak daleko vidí, to fakt bude tou hybridní válkou. Ta máma nemá čtyřiadvacet hodin denně žádné jiné starosti a nic jiného na práci, než sedět u tzv. dezinformačních proruských serverů a podléhat hybridní válce.
Víte co, pane předsedo? Já mám taky POCIT – že jste se za těch svých 78 let nenaučil o životě vůbec nic. Kromě jednoho – pohrdat obyčejnými lidmi a vysmívat se jim.