Nejvyšší soud vyhověl stížnosti ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) a konstatoval, že Vrchní soud smazáním odposlechů v kauze Rath porušil zákon. Senát soudce Vladimíra Veselého navíc konstatoval, že při dalším projednávání kauzy se soudy rozhodnutím musí řídit. Soudce Vladimír Veselý zdůraznil, že Nejvyšší soud nerozhodoval o vině obžalovaných. Shrnul teoretická východiska, odkázal na řadu nálezů Ústavního soudu a postupně se začal vyjadřovat k jednotlivým příkazům k provedení odposlechů či sledování. Mimo jiné smetl výtku Vrchního soudu, že při povolení odposlechů soudci pouze opsali argumentaci státního zástupce. »Pokud soudce při přezkoumání dospěje ke stejnému závěru jako státní zástupce, bylo by v rozporu s rychlostí trestního řízení, aby bylo po soudci požadováno přeformulování žádosti státního zástupce, či dokonce zakázáno převzetí některých formulací. Soud by se měl zabývat důvodností nasazení odposlechů, « uvedl předseda senátu.
Nedá mně to, abych se k případu bývalého hejtmana MUDr. Davida Ratha nevyjádřil. Snažím se být nestranný, ale celá ta jeho kauza se mně od počátku zdála prapodivná. O povolení odposlechů na základě malého podezření tehdy před lety rozhodlo územně nepříslušné státní zastupitelství v Ústeckém kraji. Poté, co byly odposlechy pořízeny, a David Rath byl zatčen, docházelo k jejich masivním únikům do médií. Mnozí – v čele s tehdejším dozorujícím státním zástupcem Petrem Jirátem – doktora Ratha již na počátku procesu odsoudili. Takže Rath již při svém zatčení v květnu 2012 dostal stigma viníka, který se stejně trestu nevyhne. Presumpce neviny, toť v Rathově případu jest úsloví, jejž pan státní zástupce Jirát proměnil v cár zrecyklování hodného papíru. Petr Jirát, od počátku horující a silně bojující pro Rathovu vazbu (pokud možno na neurčité neurčito), se již patrně viděl s »frčkou« za exemplární potrestání doktora Ratha. Vrchní soud tedy před pár měsíci velmi odvážně rozhodl o zrušení rozsudku na 8,5 roku pro hejtmana Ratha, neboť kromě podivně pořízených odposlechů na něj jiné důkazy neměl. Do celé kauzy ovšem velmi nešťastně zasáhl ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), díky němuž se případem zabýval Nejvyšší soud. Nevhodně do kauzy Rath zasáhl i prezident Miloš Zeman se svým hodnocením, že zloděj je prostě zlodějem. Pokud by Nejvyšší soud jednal nestranně, bez ohledu na tlak ministra spravedlnosti a prezidenta republiky, měl pravděpodobně rozhodnout tak, že by potvrdil dřívější rozsudek Vrchního soudu o zrušení původního rozsudku nad Davidem Rathem. Se zaujetím jsem si přečetl Rathovu knihu Přisedněte si, sepsanou ve vězení, v níž zmiňuje dlouhé prsty někdejších ministrů vnitra Ivana Langera (ODS) a Jana Kubiceho (za ODS), kteří v zákulisí vyšetřování »tahali za nitky«. Možná fantazíruji, leč mnoho věcí do sebe až podezřele zapadá. Zda je David Rath vinen, či nikoliv, o tom by měl znovu rozhodnout nestranný soud. Ale již dlouho vím, že před několika lety šlo o to, výrazného a neohroženého představitele levicové opoziční strany umlčet za použití jakýchkoliv prostředků. A to mě na tom velmi děsí.
Radek NEJEZCHLEB, člen KV KSČM Jihočeského kraje