V posledních letech, zdá se, spojují se české politické strany s miliardáři. Přisají se k jejich zdroji jako klíšťata ke svému hostiteli, a pak? Každý si domyslí. Nezřídka se stává, že zámožní lidé stanou přímo v čele strany či hnutí, jež vzniklo přesně pro potřebu onoho bohatce. Ondy tahají v zákulisí za nitky takovéhoto politického uskupení.
Blahé paměti vzpomeňme movitého česko-rakouského (nebo rakousko-českého?) šlechtice Karla Schwarzenberga, jenž se objevil zprvu za Stranu zelených coby ministr zahraničí ve vládě Mirka Topolánka (ODS). Později se stal šéfem Kalouskovy TOP 09, aby v ní i nadále zastával post čestného předsedy. Po něm následoval, taktéž na vládní úrovni, bohatý podnikatel Vít Bárta v čele svých Věcí veřejných (lidově zvaných veverky). Předsedou strany byl sice bývalý televizák Radek John, avšak Bárta byl po celou dobu faktickým vůdcem strany. Bárta umně propojil “veverky” s jím vlastněnou firmou ABL (neboli Asociace bílého lva), v jejímž logu se šklebil lvíček. Později – když prasklo – že Bárta nechal prostřednictvím svých lidí spjatých s ABL, špehovat a nahrávat konkurenční politiky, raději změnil název firmy na Mark2 Corporation. Asi dnes málokdo ví, že tato společnost patřila – patří? – Vítu Bártovi. Koho zde máme dále? Ano, chudý není ani Tomio Okamura, jenž si jako úspěšný podnikatel v turistickém ruchu založil nejprve hnutí Úsvit a později Stranu přímé demokracie.
Schwarzenberg, Bárta a Okamura, jakkoliv jsou lidé bohatí, jsou zde i lidé mnohem bohatší. Miliardáři Andrej Babiš v hnutí ANO, Luděk Sekyra v KDU-ČSL, Marek Dospiva ve straně Realisté, či mediální podnikatel Jaromír Soukup, který jako mecenáš prošel Stranou zelených, přes další politické projekty. Posléze se angažoval i v dalších politických projektech. Dnes je tento vlastník TV Barrandov blízký současnému Hradu. Leckdo může říci, že dvě kdysi vlivné strany, ČSSD a ODS, nemají oligarchy, jež by s nimi byli viditelně spojeni, poněvadž jsou, anebo byly napojeny na bohaté a vlivné „kmotry“. A je veřejným tajemstvím, že mnozí z těchto kmotrů ke svým nemalým majetkům přišli v dobách podivné a divoké privatizace v devadesátých letech. Inu, měli své politické krytí ze zmíněných stran.
Ještě před pár lety tedy lidé vskutku bohatí stáli za kulisami, nebylo na ně vidět, a za nitky jako loutky vodili své vyvolené politiky. Tento typ “loutkařského” ovlivňování politiky patrně mizí. Tak jako se dnes kupříkladu v hokeji stává, že vlastník klubu se stane i trenérem svého mužstva, tak i oligarchové odhazují masku a nechávají na sebe nasvítit reflektory zájmu médií a veřejnosti. Nejkřiklavějším příkladem tohoto modelu je stále vice kontroverznější a všehoschopný Andrej Babiš. Aby čeští miliardáři mohli své “jevištní nasvícení” dobře korigovat, pořídili si k úpravě tohoto obrazu většinu tuzemských médií. Proč ne, vždyť podnikání jako podnikání, v politice, či ve světě médií.
Blíží se nám podzimní sněmovní volby. S nimi na nás budou pomrkávat hnutí a strany, jež patří nějakému miliardáři a jeho zájmům. Volič, který nechce do politické arény vpustit zájmy vypočítavých bohatců, má možnost výběru. A třeba může jít o jednu stranu, která po léta není spjata s žádným skandálem.