Poslanec Pavel Kováčík dostal za vyučenou od bezradného moderátora v pořadu ČT 24. Dovolil si překročit stanovený limit v hodnocení nynějšího stavu domácího zemědělství. A odvážil se jej srovnat s minulým. Ať bylo jak bylo, poznamenal poslanec, v mnohém stav toho československého rolničení, v naprosté většině družstevního, předčil svou úrovní nynější úroveň. Především v dosažené soběstačnosti a v požadavcích na kvalitu surovin i potravin. I když nebylo banánů.
Jedno je teď nezvratitelné, české zemědělství chřadne a jeho produkce rapidně klesá. Hrubá zemědělská produkce poklesla jenom od roku 1990 do roku 2010 o 36 procent. Během uplynulých sledovaných dvaceti let se snížily stavy skotu o 61, 5 %, stavy prasat o 60, 1 %, ovcí o 54, 2 %.
Českou populaci v současné době živí zhruba z poloviny zahraniční zemědělci. Markantní poklesy nastaly u nás také v produkci brambor, cukrovky, pícnin na orné půdě a také chmele.
Polistopadový mesiáš v památném, velmi emotivním bouřlivém projevu z budovy pražského Špalíčku v dolní části Václavského náměstí odsoudil slušovické „estebácké nitky“ Agropodniku JZD Slušovice. V čele s Františkem Čubou. Přivolával ďábly čerty na schopného podnikatele. Jásající dav bouřil a odsuzoval slušovickou výrobu pet lahví. S televizním humbukem se dramatik vypravil v gumových holínkách k soukromému zemědělci. Dal okatě najevo, jak se příště a jakým směrem bude vyvíjet československé zemědělství a jak se bude jeho panování starat o nás všechny - i těch v „králíkárnách“ pražského Jižního Města.
Ještě federální ministr zemědělství, Bohumil Kubát, veřejně u Myslbekovy sochy svatého Václava prohlásil, že navždy odzvonilo českému i slovenskému zemědělství. Plně dostačující bude dovoz potravinářských produktů z celého širého světa. V Čeladné na severní Moravě jsem se při novinářském zájezdu dozvěděl, že někdejší obdělávané a spásané plochy státních statků budou přeměněny v jedno jediné nebo v několik golfových hřišť.