Čas letí jako splašený, ani jsme se nenadáli, nastal nám poslední měsíc v roce, s nímž k nám přicházejí Vánoce. Po období plném shonu, stresu a nejrůznějších starostí je načase zastavit se, zklidnit mysl, věnovat se rodině a něčemu příjemnému.
Jak to napsat, abych neopakoval svá loňská, či předloňská slova. Inu, život v České republice je, zdá se mi, dvacet osm let po „sametovém převratu“ rok od roku těžší. Ekonomy a statistiky jsme vítězoslavně ujišťováni, že žijeme v době, kdy míra nezaměstnanosti dosahuje rekordní níže, platy rostou, HDP také, lidé čím dál víc utrácejí, podle sáhodlouhých hausnumer se máme lépe a lépe, a zemský ráj je snad už na dohled. Jenže ekonomické ukazatele je krásné básnění. Život reálný už je oproti tomuto mnohem tristnější. Sice se nám nakrásně nezaměstnanost rekordně snížila, leč v oněch číslech se už nedočteme, kolik jen lidí živoří za pár tisíc třeba proto, že nemají na podporu v nezaměstnanosti nárok. Anebo raději dostávají peníze „na ruku“, neboť jsou k tomu zaměstnavatelem nuceni. Průměrná výše mzdy je taktéž krásně vyobrazená, ale celé dvě třetiny pracujících si mohou nechat o průměrné výši mzdy jen zdát. A takhle bychom mohli pokračovat dál. Sociální jistoty jsou pouhým pojmem, cárem papíru, s nímž si kdekdo může tak akorát… Nechci být vulgární. Musím se opakovat, ale nemohu si pomoci, poněvadž změnu nevidím – za toho „hrozného normalizačního socialismu“ bylo nejenom právo a povinnost pracovat, ale zaměstnavatelé nebyli jako dnes utržení ze řetězu, lidé měli dobrý přístup k bydlení, vzdělávání a zdravotní péči. Exekutoři, či nezaměstnaní? Toť bývaly výrazy, jež jsme řadili geograficky na západ od našich hranic. Tak už máme, co jsme (ne)chtěli.
Na podzim mnohé z nás zarmoutily sněmovní volby, kdy suverénně zvítězil kontroverzní miliardář Andrej Babiš, šéf a vlastník hnutí ANO. Bohužel levicové strany dostaly výprask, snad také díky zvědavosti lidí, jaké to bude mít ve sněmovně „nahnědlé“ okamurovce, či bizarně vyhlížející Piráty. Prostě se stalo, a KSČM utrpěla svou největší volební porážku. Přesto věřím, a vím od hodně lidí, s nimiž jsem v jižních Čechách v dennodenním kontaktu, že Komunistická strana Čech a Moravy je stálicí mezi tradičními politickými stranami. Budoucnosti KSČM se neobávám, neboť věřím v potenciál mnoha schopných a pracovitých lidí, jež v našich řadách máme. Ale nejen politikou živ je člověk, takže aspoň na čas vánoční odejděme od politických rozmíšek, od vyjednávacích stolů a poslaneckých lavic.
Zaměřme se na naše rodiny, na naše blízké, kteří jsou s námi. Rozsviťme stromečky, radujme se z dárků, kterými můžeme druhé obdarovat, buďme rádi, když můžeme vánoční svátky strávit s někým, kdo nás má rád. Všem tímto přeji krásné prožití vánočních svátků, hodně klidu a rodinné pohody. A do roku 2018 přeji zdraví, klid a pohodu.