Přesně před dvaceti lety, 4. března 1998, vynesl americký vojenský soud na základně Camp Lejeune v Jacksonville v Severní Karolíně osvobozující rozsudek nad dvěma příslušníky US Air Force, kteří byli obviněni z neúmyslného zabití a ze zabití z nedbalosti.
Na první pohled celkem banální informace, tak proč na to vzpomínat. Navíc asi nešlo o nic zvláštního, když to ani nepřipomenul praktiky žádný z českých sdělovacích prostředků. Ale o co vlastně šlo, a proč nejen má smysl, ale naopak považuji za velice důležité se k této události vracet?
Tento rozsudek vojenského soudu totiž skandálně uzavřel první dějství tragédie, která se odehrála o měsíc dříve, zřícení kabinové visuté lanové dráhy u města Cavalese v severní Itálii. Jistě, takové nehody se stávají, ale tentokrát za neštěstí mohl nade vší pochybnost tzv. lidský faktor, a sice hrubá nedbalost a nezodpovědnost posádky amerického letounu, který zcela ignoroval italská nařízení a předpisy, riskantním letem přeťal nosné lano a svrhl tak kabinu i s dvaceti cestujícími do propasti. O život přišlo osm Němců, pět Belgičanů, tři občané Itálie, dva Poláci a po jednom z Rakouska a Holandska. Piloti amerických leteckých sil v Evropě umístění na základně Aviano rádi létali při svých cvičných letech níže a rychleji, než to povolovaly italské zákony a nařízení. Tentokrát se čtyřčlenná posádka letounu Grumman EA-6 Prowler, která skončila hlídkovací misi nad Bosnou, rozhodla, že si ještě udělá dobrodružný výlet s letadlem, které nad Itálií už vůbec nemělo vzlétnout a následující den se mělo vrátit do USA. Navigátor si navíc půjčil videokameru, aby se doma mohl pochlubit, jak nízko a rychle se dá nad Alpami a alpskými městečky létat. Aby se vyhnuli zákazu letu od italských úřadů pro jejich stroj, předložili jim navíc falešný letový plán týkající se jiného letounu, stíhačky F-16. Opět, jako obvykle, se při letu ignorovaly italské předpisy ohledně rychlosti i výšky letu, asi také proto, aby bylo co točit. Ze stejného důvodu se nakonec zřejmě rozhodli také podletět nosné lano lanovky, až ho nakonec ve výšce 110 metrů (třikrát níž, než bylo povoleno létat) pravým křídlem přeťali, kabina se z výšky 80 metrů zřítila a všech dvacet turistů zahynulo.
Tragédie i skandální rozsudek vyvolaly pochopitelně v Itálii rozhořčení a mohutné protiamerické demonstrace požadující odchod všech amerických jednotek z Itálie, ze strany proamericky naladěných politiků pak alespoň »přísný trest pro všechny viníky«. Dva z posádky, pilot a navigátor, se tak nakonec ocitli před soudem ještě jednou, přišli o vojenský důchod a pilot byl navíc odsouzen na šest měsíců vězení. Ale ne pro to, co spáchali, pro hrubou nedbalost, falšování dokumentů, ignorování italských zákonů a nařízení, pro dvacet životů zmařených v důsledku toho všeho, ale za maření spravedlnosti a chování nehodné důstojníka, protože zničili videozáznam, kterým se chtěl doma navigátor pochlubit, a který by rozmetal argumenty obhajoby.
Myslím, že i tento případ ukazuje na nebezpečí a rizika, která s sebou nese plíživá militarizace myšlení a neustále sílící bubnování na válečné bubny, snahy budovat stále nové a větší americké základny pod hlavičkou NATO. Ukazuje, jakou váhu mají pak zákony, soudy, úřady, nebo veřejné mínění dané země, když dojde takzvaně na »lámání chleba«. Měli bychom si to připomínat o to víc, o co častěji jsme svědky pokusů některých českých politiků (a političek) prosadit konečně trvalou přítomnost amerických vojenských jednotek na našem území, o co častěji jsme svědky ohýbání ústavy a zákonů v souvislosti s teatrálními přejezdy a transporty vojenské techniky po našich silnicích a podobně. Také proto, kromě prostého připomenutí památky obětí, má smysl připomínat »Případ Cavalese«.
Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny.