Vlny uprchlíků nadále narážejí na evropské břehy. A co Brusel? Když neprošly kvóty, které byly zcela nesmyslné, tak nečinně přihlíží nebo tzv. vybízí k solidaritě státy, které bídu zemí třetího světa nezavinily s těmi, kteří na nich jako na svých bývalých koloniích bohatli. Ostatní tzv. proevropští spojenci (každý si za onu neznámou dosadí sám) dávají od tohoto problému ruce pryč. Evropa si tak musí poradit sama. Bohužel to vypadá, že si poradit nedokážeme. Bruselští mocipáni přišli s nejnovějším migračním plánem. Každému členskému státu zaplatí za jednoho migranta v azylovém zařízení daného státu přes 150 tisíc korun.
Italský ministr vnitra Matteo Salvini se nechal slyšet, že Itálie nestojí o peníze, ale že chce důstojnost. Souhlas! Taková almužna je jen pro smích. Sto padesát tisíc korun (přesněji 6000 eur) sice může někomu přijít jako hodně peněz, dle ministra Salviniho však italské daňové poplatníky stojí každý žadatel o azyl několikanásobně víc.
Říká se, že »všechny cesty vedou do Říma«. V tomto ohledu bych nebyl rád, kdyby i cesta ČR vedla směrem k Římu, tedy do Itálie. Nerad bych dopadl jako Italové, kteří kvůli uprchlíkům platí miliardy korun, které jako by házeli z mostu.
Nejlepší pomoc je ovšem na místě, kde krize vznikají, nikoli u nás, kde příčina uprchlictví není. Naše kultury, způsoby života, jsou často velmi odlišné. Vytrhnout člověka ze svého prostředí není dobré. Navíc velké množství migrantů neprojevuje až takový zájem o to, aby se zapojili do naší společnosti, našli si práci a stali se tak samostatní, ale zároveň součástí společnosti.
Otázkou zůstává, jak dlouho tato situace v EU potrvá. Jak dlouho budeme přeceňovat naši bezpečnost? Jak dlouho budeme rozhazovat miliardy korun z oken a odolávat jedné vlně uprchlíků za druhou? A co skuteční vinicí, kteří doopravdy můžou za to, že masy lidí zejména z Afriky a Blízkého východu utíkají ze svých domovů do Evropy? Hasíme žel opět jen následky, ale neřešíme příčiny. Je potřeba najít kompetentní lidi, skutečné státníky, nikoli byrokraty, a začít příčiny krize řešit hned než vyvolá ještě krizi větší.