V poslední době se hovoří o zdanění tzv. církevních restitucí, s kterým jako první přišli komunisté, neboť každý příjem se má přece danit, natož dar. Pak s tou myšlenkou přišel i Jihočeský kraj a tak se tato otázka projednávala i u ostatních krajů. Paralelně s tím probíhají soudní spory církve o vydání majetků, za které již dostali peněžitou náhradu... Kraje a obce se najednou ocitly tváří v tvář nenasytnému chřtánu církve.
Pominu výchozí axiom, že ty majetky církvi nikdy nepatřily, měly ho jen ve správě, a tudíž celé tzv. restituce jsou jen podvod, další majetkový přesun. Nikoliv k nadnárodním korporacím a dalším vyvoleným, jako v případě klasických restitucí z 90. let, privatizace, tunelování, nikoliv k bohatému procentu jako v případě daňových změn zatěžujících dolních deset milionů, ale tentokrát vlastně k Vatikánu.
Kraje a obce měly ale dlouhou dobu při tzv. církevních restitucích určitou výhodu - nebyly povinnými osobami... A právě proto se na ně snesly stovky žalob o vydání nemovitostí i movitostí, zejména ty, které přešly na kraje po vzniku krajů a o které se pak kraje staraly s péčí řádného hospodáře. Církve se také obracely s žádostí o vydání majetku od krajů a obcí na Ministerstvo kultury, a to urgovalo opakovaně kraje, aby s nimi spolupracovaly při identifikaci požadavků a prokazování původu vlastnictví... Kraje reagovaly společně - jednotným právním zastoupením, který na základě faktů, že nejsou povinnými osobami, nehorázné požadavky církve odmítal. Tomu dal zatím za pravdu i náš právní systém.
Ze židle mě ale nadzvedl dopis z Ministerstva kultury, který jsem dostal před týdnem na stůl. V něm se poptávají, jak jsme reagovali na výzvy Ministerstva k vydání majetku z roku 2014. V první žádá Římskokatolická farnost, arciděkanství Kutná Hora o vydání Cechovního štítu Výčepníků z roku 1663, v druhém žádá probošství Poděbrady o vydání souboru movitých věcí, v dalším pak o další soubor movitých věcí žádají na základě výčtového zákona Voršilky.
Obsahem výzev byl požadavek uvést, zda se předměty u nás nacházejí, uvedení okolností k věcem žádaným, zaslání nabývacích titulů atd.
Nejlepší je závěrečná věta - "Tam, kde není k vydání věci zákonný důvod, vraťte originál výzvy zpět Ministerstvu kultury k další realizaci."
Žádný chřtán, ani ten věčně hladový, však nevydrží být otevřený dlouho. Buď se zavře sám, s pomocí svatého Otce Františka nebo se musí zaklapnout jinak.