O uplynulém víkendu jsem si s hrůzou uvědomil, že za pár dnů tomu bude již neuvěřitelných 29 let od Listopadu 1989.
Tedy od doby, kdy “Pravda a láska začaly vítězit nad lží a nenávistí”. A to na celé čáře. Nicméně o tomto vskutku dnes psát nechci. Dost na tom, že většina médií bude znovu adorovat Václava Havla a jeho suitu.
Jako bychom zcela zapomněli na to, že zde byl též listopad 1939. A ten byl vpravdě tragický. Co se tenkrát přihodilo? Jak známo, oněm událostem předcházelo 29. září 1938, kdy byl v Mnichově podepsán diktát, jenž oklestil tehdejší Československo o pohraniční území, která musela být podstoupena nacistickému Německu. O pár měsíců později, konkrétně 15. března 1939 - v den, kdy se sypal těžký sníh - do zbytku ČSR vtrhnul německý Wehrmacht a vzniknul Protektorát Čechy a Morava. Německy Protektorát Böhmen und Mähren. Český národ poté čekala třetí rána v podobě 1. září 1939, kdy vypukla 2. světová válka. Lidé si i v té době připomínali výročí vzniku Československa. Na poklidné demonstraci dne 28. října 1939 v Praze byl těžce zraněn student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal a zabit pekařský dělník Václav Sedláček.
Na potlačování demonstrace, jež se konala na Václavském náměstí, se kromě sil pořádkové policie podílely i jednotky SS. Následovaly další střety na dalších místech v Praze, při nichž Němci stříleli nejen pro výstrahu, ale i do demonstrantů. Při jedné z těchto potyček byl postřelen právě Jan Opletal, který 11. listopadu svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu na Albertově. Následná demonstrace, jež se změnila v protest proti okupaci, se zúčastnily tisíce lidí. Opět došlo ke střetům mezi demonstranty a pořádkovými silami. Druhý den bylo v Berlíně za účasti Adolfa Hitlera rozhodnuto, že české vysoké školy budou na tři roky uzavřeny. Bylo též rozhodnuto o popravě devíti vedoucích představitelů studentské organizace a internace stovek studentů v koncentračních táborech. V noci ze šestnáctého na sedmnáctý listopad došlo k rozsáhlému zatýkání v řadách českého studentstva, a to nejen v Praze, ale i v Brně a Příbrami. Studenti zatčení v Praze byli internováni v bývalých Dělostřeleckých kasárnách v Praze-Ruzyni. Zde došlo i k popravě devíti představitelů studentských organizací. Na 1 200 studentů bylo odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen.
Ve Velké Británii došlo v roce 1940 u příležitosti prvního výročí tragických událostí v Praze ke schůzi představitelů studentů 26 národů. Tato schůze, konající se v CaxtonHall v Londýně, přijala „Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu“, které je považováno za faktické vyhlášení 17. listopadu Mezinárodním dnem studentstva. Vzpomeňme proto 17. listopadu taktéž na ty z řad studentů, kteří nejen v roce 1939 položili za naši svobodu své životy. Nenechme odkaz studentských obětí zastínit tzv. Sametovou revolucí, jež nám posléze přinesla obrovskou ztrátu iluzí.
Radek Nejezchleb, předseda OV KSČM Jindřichův Hradec