Petr Hájek letmo „nepřátelsky“ komentuje hlavní trendy končícího roku, jež jsou skvělou nadějí, která ovšem může (paradoxně) kdykoli v roce „devítkovém“ skončit katastrofou
Ještě donedávna, co řekli, to se stalo: ve hře na (liberální) demokracii lidé většinově volili, jak jim to nabušili do hlav. Obsadili tak většinu státních institucí, školy (od základních po vysoké), média (totálně především tzv. veřejnoprávní), grantové komise (na rozdávání z veřejného do soukromého), soudy a státní zastupitelství (politické procesy se již stávaly normou), armádu (viz veřejné politické komentáře generála NATO Petra Pavla), zčásti i policii (plukovník Šlachta) a tak dále a tak dále. Koho lynčovali (obvinili, odsoudili, ztrestali), byl navždy vyřízen. Jenže nedávno se najednou něco zadrhlo.
A právě „drhnutí“ dlouho skvěle namazaného stroje na výrobu další totality v modrém (Nový světový řád, NWO) bylo tím, co nejvíce poznamenalo i letošní končící rok. Co jej přes všechny uměle vyvolávané krize učinilo opět nadějeplným. Nezanedbatelnou roli v tom sehrála malá, chudá, bezvýznamná média, převážně internetová. Všechny ty dezinformační, kremelské, xeno-homo-ekofobní, fašistické, politicky nekorektní – no prostě (z hlediska revolučních elit NWO) vysloveně nepřátelské „weby“. Jaká asi tedy může být bilance „osmičkového“ roku na jednom z nich? Jistě, jen dezinformační a nepřátelská. Tak jen namátkou:
Počasí
Bylo u nás sucho. Už několikátý rok za sebou. Klesají i zásoby podzemních vod. Jedinou živou vodu na mlýn to hnalo stále hysteričtějším klimatickým teroristům, za nimiž stojí největší finanční a průmyslové monopoly. Investují miliardy do komedie Vystrašit, a pak vysát ještě hlouběji peněženky daňových poplatníků. I tento kus však začíná selhávat. Lidé už mnohem lépe chápou, že o žádný „CO2 horor“ nejde. Dosud se poměrně přesně opakují (alespoň v našem „regionu“) známé periody: sedm let vlhkých, sedm suchých. Ještě nás tedy čeká jeden suchý a slunečný rok. Pak zase budou televize (a po nich i zbývající zmanipulovaní diváci) po sedm zdánlivě nekonečných roků spílat propršeným létům a chladným zimám s věčnými sněhovými dopravními kalamitami. Aby si solární baroni a spol. mohli dál z našich peněz mastit kapsy.
Ordinovaná televizní paměť je totiž příznačně krátká. Už dnes si většina lidí ani nevzpomene, jak se v létě pekli v rozehřátých bytech. Za rok tomu nebudou věřit. A za dva se o to budou hádat. Dokola však nadále uslyšíme, že jde o důsledek člověkem zaviněné mýtické „klimatické změny“. Tak začali mocní komedianti říkat původnímu „globálnímu oteplování“, když statečnější klimatologové (a Václav Klaus) zveřejnili „cinknutá data“ alarmistů. Nemluvě o tom, že v mnoha oblastech začalo být chladněji a vlhčeji než dříve (včetně přibývajícího ledu na domněle „roztávajících“ zemských pólech). Že však na různé přírodní katastrofy člověk vliv mít může, není pochyb. Jenže ne výrobou sodovky, pšoukáním krav či vůbec životem, který se prý k optimálnímu životnímu prostředí vůbec nehodí. No jak který.
Klima-soc-inženýři
Zemětřesení, tsunami, vyšší sopečná aktivita jsou kromě jiného bezpochyby jedním z důsledků zkoušek nových zbraní (HAARP atd.) hlavních vojenských velmocí (USA, Ruska a Číny). Stejně jako narůstající neplodnost původních Evropanů a (nepůvodních i původních) Američanů v důsledku rozprašování aerosolů z letadel (Chemtrials). Osmnáctý rok byl pozoruhodný také v tom, že se k „práškování lidí“ (rozpačitě – a samozřejmě pro naše dobro) již jeho někteří strůjci doznali. Ale to hlavní je něco, s čím nic neuděláme: suverénní aktivita (či pasivita) našeho krásného Slunce a zřejmě nezadržitelně přicházející další perioda změny magnetického pole Země (přepólování).
S čím naopak něco udělat můžeme, je vracet naši krajinu do původního stavu před „inženýrskými“ zásahy. Tak, aby byla schopna více zadržovat vodu. Jsme zemí, z níž všechny vody odtékají, takže bychom měli být schopni si je více udržet a využít. Němci budou šílet, ale to budou i tak. Pokud jejich šílené větrníky způsobí rozsáhlý výpadek proudu v přenosové soustavě (black out), vyzkoušíme si předpremiéru na konec technologické civilizace.
Kdo chce vědět, jak se v tom případě chovat, odkazuji na náš měsíčník MY z Čech, Moravy a Slezska, který se i tomuto tématu pravidelně věnuje a věnovat bude. Víme proč. A víme také, proč si o něj v trafikách musíte říci, neb je zahrabán pokud možno co nejhlouběhji pod nánosem bulváru všeho druhu (nejjistější je předplatné, které chvála Bohu narůstá): vlastenecký tisk je pochopitelně příliš „protiproudní“. V novém roce v „Myčku“ čtenáři najdou opět ne jen „návrat nefalšované historie“, ale také spoustu zásadních rad, co činit, když… Obecně řečeno – už JIM to jen tak neprochází. Dobrá zpráva.
Domácí politika
Že to není zbytečná práce, že nejsme (spolu s ostatními „nepřáteli“) v Protiproudu a MY jen umanutí donkichoti a směšní „konspirační teoretici“, ukazují kromě jiného výsledky několika posledních voleb a nadějných posunů na naší politické scéně vůbec. Soudruzi z mainstreamu – politického i mediálního – to ostatně sami přiznávají – a velí nás konečně zakázat. Jsou zoufalí z toho, jak JIM klesají náklady bohatých a donedávna všemocných novin. Jak ubývá diváků politických pořadů JEJICH České televize a přibývají naopak relativně nezávislé PRIMĚ a Soukupovu BARRANDOVU. O NOVĚ těžko mluvit. Zatím je americká – a podle toho se i chová. Pokud ji opravdu koupí, jak se šušká, nejbohatší Čech Petr Kellner (PPF) a spojí ji se svou O2 TV, mohou se ještě dít věci. Jaká to bude zpráva, teprve uvidíme.
Ta dobrá zato je, že ČT se již definitivně rozhodla odhodit zbytky masky nezávislosti. Buší to už zcela bez zábran pouze v jediném směru: je otevřeně zpravodajským centrem (i ve smyslu tajných služeb) Pražské Kavárny (oněch „lepšolidí“, jak pravil ve vánočním poselství pan prezident Zeman) – a na ně navázaných politických stran, respektive jejich řídících důstojníků. Hra na alespoň formální „objektivitu“ již v ČT definitivně skončila – a to je dobře. Ne jen pro to, že jí ubydou další diváci. Že zůstane jen ta tenčící se skupinka nešťastných, ve věčné frustraci se zmítajících „intošů“, pro něž pohádka o posvátném Havlovi je tímtéž krmivem, jako byla pro jejich předchůdce ta o posvátném Leninovi. S našimi každoročními sedmi miliardami daní zvaných koncesionářské poplatky to „družstevním majitelům“ ČT může být (a je) lhostejné. Co však jim (a především těm, kdo je ze „spřáteleného“ zahraničí řídí) jedno není, je klesající manipulativní potenciál.
Ať se agentury pro výzkum veřejného mínění snaží jak chtějí, volební výsledky opakovaně ukazují, že jejich favorité už sotva lapají po dechu: Jeden z jejich nedávných hlavních klientů, premiér Sobotka, je mrtev a ČSSD dal takovou ránu, že dále umírá, přestože je ve vládě. Potká to opět i bezprizornou ODS, kterou s „profesorem“ Fialou v čele zařadila ČT opět mezi své chráněnce. Populárního (protože normálního) mladého Klause stará garda do vedení za žádných okolností nepustí, a tak brzy nabere směr ze svých „poctivých“ cca 10 – 11% mezi nevolitelné: Bělobrádkovy lidovce, Pospíšilovy Kalouskovce (TOP), a (kdoví dnes vlastně čí) STANaře. Udržováni budou cinknutými průzkumy mezi parlamentně živými jen do příštích voleb. Dobrá zpráva.
Prezident
Miloš Zeman opětovně vyhrál přímé volby, a jeho legitimita (skoro 3 milióny voličů) je tak větší než kterékoli politické strany či hnutí. A podle toho jedná. Umožnil, aby dramaticky jednoznačný vítěz voleb skutečně sestavil vládu. Poštěkávající psíčci na hraně volitelnosti spolu s několika dalšími oligarchy a ČT sice vykopali bezpočet „jam na slony“, ale Andrej Babiš, držící se pevně Zemanova lana, je zatím bezpečně překonal.
Rozhodující je, že prezident pevně drží národní „linku“. Zásadně odmítá migranty, a z původního bruselského federalisty se tak stal vpravdě českým prezidentem. Jeho jedinou „slepou skvrnou na sítnici“ je nadále bezmezná láska k Izraeli, který mylně pokládá za hráz proti muslimskému nebezpečí. Že ho netrkne, že právě v této jediné „úchylce“ je v tak dojemné shodě s umírajícími politickými trpaslíky?
Z toho pak vyplývají i jeho postoje k naší armádě coby „intervenčnímu sboru“ pro Afghánistán. Bude si v tom asi muset projít stejnou cestou, jakou prodělal ve vztahu k Bruselu, když na počátku svého prvního období vztyčil nad Prahou modrý hadr s pěticípými (tentokrát už ne rudými ale jako řepka žlutými) hvězdami. Ostatně zajímavé jsou i první „průzkumy“ sázkových kanceláří, které jako jeho nástupce nejvíce preferují (vedle již jednou poražených kavárenských Fišerů a spol.) – jeho „železného“ předchůdce, posledního žijícího pravicového politika na evropském kontinentě. I to je zajímavá dobrá zpráva letošního roku.
Premiér
Andrej Babiš, jak již řečeno, si prošel malým peklíčkem. Co tě nezabije, to tě posílí, pro něj platí zcela viditelně. I podle stoupajících preferencí po donedávna bezpečně smrtících mediálních náletech a bombardování. Především Babiš je dobrým příkladem probouzející se „mlčenlivé většiny“, která se zformovala při posledních všeobecných a prezidentských volbách. Objektivně je třeba říci, že si zatím vede poměrně dobře. Zpráva o vyrovnaném rozpočtu za tento rok k tomu bezpochyby patří, ač to možná bude stát pana Kalouska zbytek mozkových buněk uniklých alkoholickému sprchování.
Premiér se ale především postavil poměrně pevně na stranu V4 – zvláště pokud jde o „zavřenou hranici“ (ač již neeexistující) pro muslimské migranty. Něco jiného je, že těch ostatních u nás máme již na půl miliónu (především Ukrajinci) a nikdo neví, co se s nimi stane, až skončí blahobytné hodování založené na „tištění“ ničím nepodložených eur a dolarů. Andrej Babiš v některých jiných věcech lavíruje. Čeká na výsledky voleb do europarlamentu, zda po nich opravdu začne vát Evropou o něco svěží vzduch. Ale zatím drží. A to je po předchozí šílené epizodě s Merkelové podržtaškou Sobotkou dobrá zpráva zcela jednoznačně.
Okolí
Obdobný zápas probíhá vlastně všude: od Ameriky (dokonce už i Jižní – viz Brazílie) po kontinentální Evropu. Rád bych řekl bez Británie. Tam se však premiérka Mayová tak usilovně snaží znehodnotit výsledek referenda, které rozhodlo o odchodu z bruselských „želez“, že vlastně nikdo neví, jak to skončí.
Mayová si hrála na vyjednávání, přičemž potichu vytvořila jen jinou podobu setrvání v unii – o což jí od začátku jde. Ví, že nový plebiscit (jehož možností se kojí i naši soudruzi NWO) není možný. I kdyby nakrásně proběhl s opačným výsledkem (což je nepravděpodobné), riskovala by občanskou válku – a žádost o třetí (pak čtvrté a tak dále donekonečna) referendum. Pokusí se tedy odložit do nekonečna „přechodné období“ – tedy Británii v unii bez Británie. To se ale nepodaří, protože i v muslimizované Británii stále ještě žije i bílý hterosexuální muž. Takže zase dobrá zpráva.
Donald Trump je sice těžko uchopitelný, ale čitelný být začíná. Odchod Američanů ze Sýrie doplnil při své vánoční návštěvě intervenčních vojsk v Iráku (jejichž přítomnost tamní parlament právě znovu odmítl) ujištěním, že „Spojené státy nebudou světovým četníkem“. Z toho by se dalo usoudit, že v příštím roce světová jaderná apokalypsa po napadení Ruska ještě nenastane. Ale to, že ji americký prezident nechce, ještě neznamená, že ji nechce část jeho generality. Všechny zrádce z Deep State kolem sebe vyhodit nestačí – a od ledna bude mít proti sobě ještě nepřátelštější dolní komoru parlamentu.
Čeká nás tedy velmi dvojznačný rok: S postupujícími souchotěmi stále ještě nesmírně silných a mocných vládců Nového světového řádu a na druhé straně barikády probuzenou veřejností, která zjistila, že stát se otroky za trochu žvance (viz. žluté vesty ve Francii a už i jinde) není zrovna nejlepší obchod, o nějaké stabilitě mluvit nemůžeme. Stát se může prakticky cokoli, „nechtěnou“ válkou konče. Ale už to, že se zdánlivě monolitický otrokářský řád s patřičně výsměšnou visačkou „liberální demokracie“ rozkýval, je skoro zázrak.
A to je dobrá zpráva.
