Jde nám o zachování národní paměti.
Bratře předsedo, pokud se ohlédneš zpět do uplynulého roku 100. výročí vzniku Československé republiky, jaký je tvůj názor na činnost ČSBS?
Náš Svaz toto významné výročí uctil celou řadou memoriálních a kulturních akcí. Na ústřední úrovni bylo realizováno 40 akcí s účastí ústavních a státních představitelů. Naše oblastní organizace, kterých je 71 v celé republice, organizují každá pravidelně 5 až 10 akcí za rok a dohromady sdružují přibližně 4 000 členů. K tomu je ještě třeba připočítat další akce, které organizovaly partnerské organizace a jichž jsme se aktivně zúčastnili, jak na celostátní úrovni, tak také na regionálních či místních úrovních. Navíc úzce spolupracujeme s naší partnerskou organizací – Slovenským zväzom protifašistických bojovníkov, kde jsme také pravidelnou osobní účastí podtrhli sjednocující význam Československé republiky pro existenci a rozvoj českého a slovenského národa. Společné jsou také akce, při kterých si připomínáme boje na Dukle, SNP a osvobození Československa. Zároveň jsme uctili památku význačných osobností, které přispěli k vytvoření Československa – T.G. Masaryka, Milana Rastislava Štefánika a Edvarda Beneše. Publikovali jsme množství historickými materiálů v Národním Osvobození i na sociálních sítích. Vždy jsme zdůrazňovali a připomínali, že naši republiku vytvořili, budovali a vždy i s nasazením života bránili skuteční vlastenci. A těm patří naše úcta a velký dík!
To všechno zřejmě není všeobecně známé. Proč některá média a řada politiků kritizují tvá prohlášení?
Ano, ta otázka je na místě. Proč? Začalo to kritikou mého projevu v Terezíně v roce 2016. A jaká další má prohlášení jsou kritizována? Ta, v nichž hájíme historickou pravdu proti sudetoněmeckým lžím. Nebo jaká jiná?
A konkrétně?
Mohu zmínit například memoriální akt v koncentračním táboře v Terezíně již v roce 2016, kde jsem jasně vyslovil stanovisko, že jsme proti tomu, aby naše země byla zavlečena do víru nezvládnutelných situací a humanitárních krizí, kterou přináší obrovský migrační tok z Asie a Afriky. Ať si každý ten projev přečte, nebo poslechne. Je zachován v archivu České televize a snadno dohledatelný na internetu. A porovnejte ten můj projev se současnými projevy politiků v otázce nelegální migrace. Má význam také připomenout, že to bylo a je stanovisko také našeho prezidenta Miloše Zemana, stanovisko, které ctím a se kterým souhlasím nejen já osobně, ale i drtivá většina členů ČSBS a valná většina obyvatel celé naší republiky. Stejně jako prezident, tak i naše organizace Český svaz bojovníků za svobodu a také já osobně, jsme terči neutuchající kritiky za toto „podivné“ stanovisko. Kým? Levnými moralisty s krátkou pamětí, kteří si neuvědomují, že od doby mého prohlášení situace u našich sousedů – v Německu a Rakousku, ale i v další zemích zejména na jihu EU, plně potvrdila naše obavy.
A musím ještě znovu zopakovat to, co řekl náš prezident a co jsem také citoval ve svém projevu: „Ponechejme minulost historikům, protože ji nemůžeme ovlivnit. Politici se mají zabývat budoucností.“ Za tím si stojím, a když slyším, čím se zabývá mnoho našich politiků, tak se velmi obávám, zda budeme stačit evropské integraci. A to jak na investiční úrovni, v oblasti technologií, ale také na sociální a kulturní úrovni.
Jak to souvisí s posláním ČSBS?
Velmi! Představte si, když tisíce našich vlastenců nasazovaly své životy, proč to dělaly? Ti lidé se obětovali, aby naše vlast byla svobodná a v rozvoji patřila k evropské špičce. Právě s tímto poselstvím se setkává naše organizace, která je nositelkou nejlepších tradic našeho národa. A mou povinností je to vyslovit. Všichni jistě chápeme a jsme vděčni za věcnou kritiku, která směřuje k odhalení nedostatků v činnosti naší organizace. Také věřím, že spravedlivě vnímám kritiku mé osoby. Ovšem něco úplně jiného je, když o mé osobě kolují naprosto lživé a zavádějící údaje. Nikdo nepřipomene, že jsem se ve své době vyslovil proti vpádu vojsk pěti států Varšavské smlouvy, za což jsem následně musel odejít z armády. Ale lživé a nepodložené tvrzení o mé spolupráci s STB koluje internetem, ačkoli jsem předložil náležité osvědčení ministerstva vnitra, vydané podle příslušného zákona.
Byli jsme také ostře kritizováni, že jsme dali jedno z našich tradičních vyznamenání poslanci PČR, který přispěl na pomníky vlastenců a odbojářů, na jejich rekonstrukci a obnovení. Dochází tady k naprosto nelogické situaci. Náš Svaz, který má celonárodní charakter a nepatří žádné straně, je kritizován, že ocenil levicového poslance s čistým trestním rejstříkem, který od doby svých studií pracoval ve státních složkách s výbornými výsledky a to po roce 1989, čili měl pro náš stát přínos. Neznám demokratický stát na světě, kde by se použila taková demagogie, které jsme svědky dnes, kdy si někteří naší současníci budují svůj vlastní lživý „odbojový“ profil. Těm jsem osobně a určitě i náš Svaz velkou překážkou!
Budeme velmi rádi, když ti co nás kritizují, přispějí prakticky k zachování historické paměti našeho národa, aby se nerozpadávaly pomníky vlastenců a osvoboditelů. Věřím, že vedení našeho Svazu to vždy ocení i formou svazového vyznamenání. Tato vyznamenání nejsou fenoménem poslední doby, ale v minulosti je přijaly tisíce občanů naší vlasti, jakož i významné osobnosti ze zahraničí a to napříč politickým spektrem. Váží si těchto ocenění a rozhodně se nechystají je vracet.
Někteří politici navíc navrhovali zastavení finanční dotace pro ČSBS…
To mě nepřekvapuje, není to žádná novinka z poslední doby. Tyto snahy byly čas od času oživovány již od počátku devadesátých let minulého století.
Již tehdy byl Svaz obviňován z šíření revanšistických nálad vůči německému národu. Ano slyšíte dobře, účastníci národního boje za osvobození Československa z německé nacistické okupace, kteří tehdy tvořili 90 % z 30 tisícové členské základny svazu, byli obviňováni z revanšistických nálad vůči německému národu. A dnes? Proč jsou asi vedeny systematické útoky proti svazu?
V loňském roce, v roce 100. výročí vzniku ČSR, jsme zorganizovali demonstraci před Velvyslanectvím SRN v Praze, proti výrokům kancléřky Angely Merkelové, která prohlásila, že nebyl morální důvod pro transfer Němců do Německa po 2. světové válce ze zemí, které s Německem sousedí. Počátkem měsíce října jsme poslali do Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR výzvu na vyhlášení dne 30. září (tzn. Dne podepsání potupné Mnichovské dohody) jako Památného dne vyhnání Čechů z českého pohraničí v roce 1938. A počátkem roku 2019 je do České televize pozván Berndt Posselt, představitel sudetoněmeckých spolků, který plánuje uskutečnit jejich sněm v České republice. Umím si představit, že to je právě ten důvod, proč má být Český svaz bojovníků za svobodu zničen. Teď, když přímí účastníci národního boje za osvobození Československa z německé nacistické okupace již většinou zemřeli, teď nastala ta chvíle Český svaz bojovníků za svobodu zničit!
Ano, mnozí berou za hotovou věc a „neotřesitelnou pravdu“ veškerou dezinformaci, která nás všechny doslova bombarduje. Svědčí to o existenci jisté objednávky. Uvedu základní a významná fakta, která pomohou čtenářům v orientaci: Český svaz bojovníků za svobodu má mimo centrálního sídla v Praze ještě 11 oblastních organizací, které působí ve všech 52 městských částech Prahy. Od roku 1993 dostává celý ČSBS neměnnou částku 6 300 000Kč. Čili, ta částka se za celá ta léta nezměnila, ale ceny za služby, nároky na mzdy atd. se změnily kardinálně. Navíc naše organizace má záštitu a pomáhá v činnosti těmto organizacím:
1. Sdružení domácího odboje a partyzánů (SDOP-ČSBS)
2. Sdružení Českého národního povstání (SČNP-ČSBS)
3. Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války (SZV DSV-ČSBS)
4. Sdružení politických vězňů a pozůstalých (SPVaP-ČSBS)
5. Sdružení přátel interbrigadistů (SPI-ČSBS), které sdružuje pozůstalé a přátele bývalých příslušníků mezinárodních brigád bojujících v letech 1936 -1939 ve Španělsku při obraně demokratické vlády proti povstalcům podporovaným nacistickým Německem a fašistickou Itálií.
Jako kolektivní členové s ČSBS spolupracují spolky: Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, Sdružení čs. zahraničních letců – východ, které sdružuje čs. zahraniční letce, kteří bojovali v rámci 1. čs. armádního sboru v SSSR a letce, kteří bojovali ve Slovenském národním povstání, Kruh občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Společnost Ludvíka Svobody, která rozvíjí ideály svobody, demokracie, bratrství slovanských národů a míru, za které armádní generál Ludvík Svoboda bojoval v 1. i 2. světové válce a vlastně celý svůj život. Navíc má Svaz pod svou správou tři významná muzea: Památník Pečkárna v budově Petschkova paláce v centru Prahy, Památník odboje v Kounicových kolejích v Brně a Muzeum ČSBS v Josefově, které je ve výstavbě. Ve spolupráci a s pomocí Krajských výborů poskytuje sociální pomoc svým členům. Navíc odsud z Prahy fungujeme celostátně a navštěvujeme místa bojů a historických událostí za účelem udělení poct našim předkům i partyzánům a bojovníkům spojeneckých armád, kteří nás osvobodili od německé nacistické okupace. Stejně tak navštěvujeme naše organizace. Mimo to reprezentujeme náš stát v zemích spojenců a v mezinárodní organizaci odbojářských organizací FIR. Čili je to reprezentace naší vlasti v tom nejlepším slova smyslu.
Z toho co jsem uvedl je všem jasné, že původní částka z roku 1993 nemůže být objektivně dostačující, byť jen na část našich aktivit! Navíc i podle kontrol ministerstva financí je využití dané částky, tedy naše hospodaření, naprosto transparentní. Jsme otevření k tomu informovat kompetentní orgány i veřejnost, aby měli všichni reálnou představu o naší činnosti.
Hovořil jsi o výzvách budoucnosti, jak se projeví v činnosti ČSBS?
Především máme před sebou povinnost podpořit naše organizace, které potřebují pro svoji činnost financování, a také pomoci speciálním kategoriím našich členů, odbojářů – to je holá pravda. Dále pak musíme pokračovat v úsilí o zachování historické národní paměti a bojových tradic a předávání štafety mladým. Formy budou nejen tradiční, ale využijeme i nové informační technologie. Snažíme se, aby dějiny našeho národa byly zajímavé pro všechny: pro mladé, i starší, ale i pro turisty kteří navštěvují naší zemi. To se nám daří dělat v Památníku Pečkárna ve smutně proslulém Petchkově paláci, kde sídlila Řídící úřadovna Gestapa pro oblast Čech a služebna Gestapa pro oblast Velké Prahy. V tomto památníku jsou nejčastějšími návštěvníky žáci základních a středních škol. Častými návštěvníky tohoto významného památníku jsou však i čeští a zahraniční turisté. Celkem jsme měli v minulém roce téměř 3 200 návštěvníků, a ze států vyjmenuji turisty z Německa, USA, Velké Británie, Ukrajiny, Ruska, Španělska, Mexika, Kanady, Polska atd. O tom však media neinformují…
Děkujeme za rozhovor NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ, Jiří Csermelyi, šéfredaktor
P.S. Bez ohledu na osobu v čele ČSBS jsou již od počátku devadesátých let zřetelné snahy pravicových politiků o odebrání finanční dotace Svazu a jeho zničení.