Máme zde opět máj. Počasí tomu však příliš neodpovídá. Rozkvetlé šeříky se tu a tam halí do sněhového poprašku, noci nám přinášejí teploty pod nulou, a sluníčko se prozatím nesměle dere ke slovu. Květnové dny jsou ve znamení připomínání si osvobození naší vlasti od nacistického Německa. Doby, kdy po šesti letech skončila strašlivá druhá světová válka.
Mnohým novodobým vykladačům historie se to nemusí líbit, nicméně před čtyřiasedmdesáti lety měla na osvobození tehdejšího Československa největší zásluhu Rudá armáda. Na našem území tehdy padlo 144 tisíc rudoarmějců. Tehdy byli příslušníky Rudé armády Rusové, Ukrajinci, Bělorusové a další národnosti. Své životy u nás dále položili Rumuni, kterých padlo na 33 tisíc, u 1. Československého armádního sboru při bojích na čs. území od září 1944 do konce války to bylo asi 3500 mrtvých. Fakta jsou fakta a čísla vše jasně dokládají. Jenže přišel Listopad 1989 a s ním vše sovětské, ruské – ba i slovanské – muselo ustoupit novému obrazu prozápadní společnosti. Takže osvobození Československa dostalo zcela jiný ráz a podobu. Zato se zde objevil nový osvoboditel – americká armáda. Sice na našem území při osvobozovacích bojích jihozápadních Čech padlo nepoměrně méně vojáků, než oněch z východu, ale vysvětlujte to „badatelům“ z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), anebo uvědomělým ředitelům škol a jejich učitelům. V žádném případě nechci dehonestovat oběti amerických vojáků, ale způsob, jímž jsou Američané adorování například v Plzni, je až směšně tragický. Někdy působí až strašidelným dojmem, když se Plzní valí džípy a tanky, přičemž lze jen stěží zakrýt fakt, že vše neproběhlo zrovinka tak, jak je slavícím Plzeňanům nakazováno. Mýtus o osvobození západočeské metropole americkou armádou byl vytvořen v roce 1990, ale historie hovoří trochu jinak. Američané se s odporem nacistů setkávali ještě na Chebsku, zde jich tak ponejvíce přišlo o život. Dále už němečtí vojáci chtěli mít válečné utrpení za sebou, takže se Američanům houfně vzdávali. Vojska U. S. Army tak přijela do již téměř osvobozené Plzně. Američtí vojáci museli zlikvidovat pouze výjimečný odpor posledních fanatických nacistů.
Je důležité si připomenout, že před příchodem Američanů, se dne 25.dubna 1945 uskutečnil velký nálet amerických letadel na Plzeň. Tehdy bylo zabito 66 lidí a zraněno 73. Ve Skvrňanech, na Lochotíně a na Karlově bylo rozbořeno 335 domů a 279 vážně poškozeno. Je zajímavé, že si Američané nechali nejděsivější nálet na tuto někdejší největší zbrojovku Rakouko-Uherské monarchie až na samotný sklonek války. Před tím Škodovka schytala šest náletů, ale nikdy nebyly tak devastující, jako při onom posledním náletu. Ten zničil devětadvacet továrních budov ze 123, těžce poškodil dalších 21 a třiatřicet pak bylo poškozeno lehce. Strojní zařízení bylo ze čtyřiceti procent zcela zlikvidováno nebo poškozeno tak, že nebylo opravitelné. Taková jsou historická fakta, jež se k monumentálním oslavám v Plzni věru nehodí. Zato je statečnost sovětských vojáků při osvobození ČSR mnohdy snižována, dehonestována a marginalizována.
Je tedy na nás, na komunistech, abychom svým potomkům vysvětlovali, že takovéto jednostranné vykládání dějin pouhou hrou zbabělých a pomýlených. Za zbavení se od fašistického jha děkujeme především těm, kteří přišli od východu. A historii nelze přepisovat.
Radek NEJEZCHLEB, předseda OV KSČM Jindřichův Hradec