Pravicově smýšlející ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) přišla v době letních prázdnin s návrhem, že by lidé namísto stravenek mohli dostávat rovnou peníze. V praxi by takový krok znamenal, že by zaměstnavatel mohl místo závodní jídelny nebo příspěvku na stravenku zaslat svým zaměstnancům na účet rovnou peníze. Ministryně soudí, že by nejenom odpadla administrativa, ale především by se snížil zisk zahraničním poskytovatelům stravenek. Jak již bývá u paní ministryně Schillerové zvykem, tento návrh nekonzultovala se zástupci zaměstnanců ani zaměstnavatelů.
Vraťme se do roku 2008, kdy tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek taktéž navrhnul zrušit zvýhodnění stravenek nebo režijních jízdenek a nahradit je částečně novinkou, zaměstnaneckým výdajovým paušálem. Tehdy se změnou u stravenek nesouhlasili zaměstnavatelé, zaměstnanci, ani Hospodářská komora. Tento Kalouskův návrh, jenž mimo jiné navrhoval zrušit nebo omezit 42 daňových výjimek, nakonec v roce 2009 ve Sněmovně zaslouženěnarazil.
Nyní se podívejme na záměr paní ministryně Schillerové detailněji. Na první pohled by tento návrh nemusel znít tak populisticky. Ano, zdánlivě by se zaměstnancům hned zvýšila mzda, odpadla by zbytečná administrativa, a lidé by si sami mohli rozhodnout, co s takto navýšenými penězi učinit. Jenže si musíme uvědomit, že výhod stravenek jen v České republice využívá na 1,3 milionu lidí u více než 60 tisíc zaměstnavatelů. Stravenky patří mezidaňově uznatelné náklady, a to do 55 procent hodnoty stravenky. Tuto částku si tedy lze odečíst ze základu daně. Zbývajících 45 procent hodnoty stravenky si většinou doplácí sám zaměstnanec. Nadto podle průzkumu personálních agentur patří dlouhodobě k nejžádanějším benefitům. Stále častěji je ale lidé považují za standard. Z dat výzkumné agentury PPM Factum z roku 2018 vyplývá, že čtyři z pěti zaměstnanců, kteří stravenky zatím nedostávají, by o ně měli zájem. Tito lidé bez stravenek si ve 40 % případů ohřívají oběd donesený z domova, přibližně třetina z nich jí studenou svačinu a desetina z nich vůbec neobědvá. Na obědy do restaurace pak chodí pouze 19 % z nich. Dvě třetiny současných »stravenkářů« tvrdí, že by obědy v restauracích po zrušení stravenek omezily. Podobná čísla ukázal také stejný průzkum provedený v roce 2014.
Zaměříme-li svůj pohled do historie, nalezneme, že stravenky v Evropě vznikly po druhé světové válce ve Velké Británii. Šlo o jeden z výdobytků sociálního státu. Z Velké Británie se tento systém stravování rozšířil do Francie a dalších zemí. A tento benefit dnes patří ke standardům ve čtyřech desítkách vyspělých světových zemí. Domnívám se, že stávající systém není třeba měnit, protože funguje dobře. Já sám a mí kolegové na železnici bereme stravenky jako jeden z benefitů, kdy při časově náročných službách můžeme aspoň jakž takž dodržovat zdravé stravovací návyky. Chápu, že paní ministryně při svém příjmu nemusí sama řešit, zda se bude stravovat za velice příznivé ceny ve sněmovní restauraci, anebo se někde »odbude« v přilehlých restauracích u ministerstva financí. Stravenky jsou jí jednoduše fuk. Jenomže běžní zaměstnanci si zaslouží, aby jim tento vskutku prospěšný benefit zůstal zachován.
Radek NEJEZCHLEB, předseda OV KSČM Jindřichův Hradec