Pan Novotný dělá ostudu funkci starosty nejen v Řeporyjích, ale v celé České republice. Kdyby si jako jiní skuteční starostové, kteří něco vědí o své obci nebo městu, případně když nevědí, tak se to chtějí dovědět, sednul s pamětníky, nebo se alespoň podíval do obecní kroniky, tak by pak nemohl vypouštět takové bláboly, které jako šílená trapnost uráží lidi nejen u nás, ale i v zahraničí, a to jak na východě, tak na západě. Na obou stranách jsou skuteční veteráni druhé světové války, kteří nechtějí ve svém věku, aby jejich boj byl špiněn těmi, kteří si ani nedovedo u před stavit, co to byla válka proti fašismu a nacismu. Pro osvěžení paměti a těm, kteří chtějí znát a mluvit pravdu, zprostředkuji osobní poznání jednoho z pamětníků, které potvrzuje kronika v Řeporyjích.
Je lží, že by Řeporyje osvobodili vlasovci. V Řeporyjích byla posádka německého wehrmachtu v počtu 240 vojáků. Tito vojáci se vzdali již 5. 5. odpoledne zástupcům odbojových organizací představovanými důstojníky v záloze, v uniformách. Důvod byl prostý, civilistům se odmítli vzdát, proto bylo vytvořeno vojenské velitelství, a těm se pak vzdali. V čele byl npor. Alois Vrba a zástupce por. Fr. Krška. Ihned došlo k jejich odzbrojení a zbraně předány. Byly to pušky, lehké i těžké kulomety a granáty. Okamžitě těmito zbraněmi bylo vyzbrojeno 117 občanů Řeporyjí. Vše proběhlo organizovaně a pod vojenským velen&i acute;m. Ještě večer byly podle rozhodnu t&iacut e; ; velení vytvořeny skupiny, které byly rozděleny na střežení zajatých německých vojáků, a hlavně na obsazení všech přístupových silnic do Řeporyjí. Dne 6. 5. ráno již od tří hodin stavěli místní obyvatelé na místech určených velením barikády a obsazovali určenými, plně ozbrojenými gardisty. Nezapomnělo se ani na možný příchod Prokopským údolím, což se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť tam bylo vojenských zásahů nejvíce potřeba. Obrana Řeporyjí byla tak zorganizována a zajištěna již 6. 5. v ranních hodinách. Navíc někteří odešli, nebo byli posláni na obranu ruzyňského letiště. Ano, i vlasovci přijeli do Řeporyjí 6. 5. odpoledne, čas se různí, podle pamětníků, ale nikdo neuvádí dříve než v 15 hodin. Na žádnou barikádu nepřišli. Většina obyvatel o nich ani nevěděla. Do žádného vojenského střetnutí se zde nedostali, žádní němečtí vojáci ani příslušníci SS se do Řeporyjí nedostali. Již 7. května začali odjíždět a poslední vlasovci zmizeli z obce osmého nad ránem, směr Mořina, na západ. Takže pokud by se našly nebo někdo bude chtít najít nějaké hroby příslušníků Vlasovovy armády, tak to nebylo úmrtím v boji, ale pravděpodobně jen buď byli dříve ranění a zemřeli poblíž Řeporyjí, nebo to byli ti, co se pokoušeli z této armády utéci a byli tedy považováni za zběhy a zastřeleni na útěku.
Tolik holá fakta, snad to bude stačit pro ty, kteří se snaží překroutit historii a lhát lidem u nás i v zahraničí. Jistě mne mohou ještě živí bojovníci z Pražského povstání doplnit. A vyvrátit ty odporné lži.
Vojtěch Filip, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM