Jsou každoroční témata, která se pravidelně vrací. Mezi nimi je stálicí i počátek nového školního roku připadající i letos na den 1. 9. 2016. Česká republika i bývalá Československá socialistická republika považovala vždy vzdělání za jednu z priorit působení státu. Z mého pohledu bylo školství po roce 1989 vystaveno působení poměrně nečekaně značného množství ministrů mužského a ženského pohlaví, jehož výsledkem nebyl posun vpřed, ale spíše naopak.
Poslední minimálně spornou záležitostí je inkluze – česky řečeno přeřazení žáků speciálních (dříve zvláštních) škol do běžných základních škol. Důvodem pro tento postup je přání Evropské unie, která chce mít Evropu stejnou, přitom speciální školství má v Evropě tradici, kromě naší republiky, pouze v Belgii.
Z poznatků, které jsem získal z jednání s odborníky z praxe, však vyplývá, že inkluze dlouhodobě znamená oslabení veřejného školství a naopak posílení soukromého školství. Soukromé školy totiž nejsou povinny podrobit se inkluzi. Výchova a vzdělávání dětí je rozhodně snadnější ve třídě, která od učitele nevyžaduje speciální pozornost pro žáka, jehož schopnost přijmout učivo je zjevně odlišná od běžné populace. Jak v této situaci budou jednat rodiče, kteří chtějí pro své děti jen to nejlepší, lze snadno předpokládat.
Nezbývá, než věřit v rozum a soudnost spoluobčanů a jejich působení na politiky tak, aby naše veřejné školství i nadále bylo schopno vzdělávat žáky a studenty na patřičné úrovni v zájmu celé naší společnosti.
Takže hodně zdraví, štěstí a úspěchů v tomto nadcházejícím školním roce jak našim pedagogům, tak i žákům a studentům.