Poslední únorovou sobotu podepsaly USA a hnutí Tálibán v katarské metropoli Dauhá dohodu, která se má stát základem pro stažení amerických vojsk z Afghánistánu a politické urovnání poměrů v zemi.
Při této příležitosti obě strany hodnotily dokument zcela odlišně. Ministr zahraničí Mike Pompeo hovořil o vítězství pro afghánský lid, mulla Abdul Ghání Baradar, který podepisoval za Tálibán, mluvil o »vítězství Tálibánu«. Dokonce si dovolil říci, že chce v Afghánistánu »islámské zřízení«. Přítomný americký ministr nic nenamítl. To je tedy výsledek devatenáctileté americké agrese v Afghánistánu. Dohoda se nedá označit jinak, než jako americká kapitulace a to téměř bezpodmínečná. USA přišly do Afghánistánu v roce 2001 s deklarovaným cílem porazit Tálibán. To se údajně podařilo asi za měsíc. Tálibán se ovšem jen dočasně stáhl. Prvotní vítězství dosáhl kontingent 10 000 amerických vojáků. Ten se měl snížit, ovšem nestalo se tak, naopak počty amerických vojáků se s rostoucí aktivitou Tálibánu zvyšovaly až na 100 000 vojáků. Snížení přišlo až s jednostranným »ukončením bojových akcí« v roce 2014, opět na 10 000. Naposledy ale prezident Trump po nástupu do funkce navýšil počet vojáků na 14 000. Tento stav platí i nyní. Podle dohody se má do 135 dní od podpisu snížit na 8600, počítána vojenská síla USA i NATO. Definitivní odchod má nastat do 14 měsíců. Co nabídl Tálibán? Zavázal se dodržovat příměří a neudržovat kontakty s teroristickými organizacemi al-Kajdá a Islámský stát. To ovšem už přes rok dělá, považuje zmíněné organizace a jejich pronikání do Afghánistánu za konkurenci. Má také bojovat proti dalším teroristickým organizacím. To ovšem jinak řečeno znamená, že USA přestaly Tálibán považovat za teroristickou organizaci. Zavázaly se dokonce zrušit sankce proti Tálibánu a působit v OSN, aby sankce zrušily i další země, které je vyhlásily. Tálibán se na oplátku zavázal, že do 10. března zahájí »vnitroafghánský dialog« o rozdělení moci. Slova na papíře vypadají slibně, neví se ovšem, s kým by vlastně měl Tálibán jednat. Američané po sobě zanechávají dva prezidenty, jednoho zvoleného, druhého neuznávajícího údajně zmanipulované výsledky voleb. Oba chystají svou inauguraci. Tálibán ale vlastně ani jeden z nich nezajímá, Američanům se do dohody nepodařilo vtělit tálibánské uznání výsledků prezidentských voleb či uznání kábulské vlády. Tálibán má také velice silnou ekonomickou základnu, je největším pěstitelem máku, z něhož se připravuje opium. Ani plochy této plodiny se Američanům za léta nepodařilo zničit, jakkoli to slibovali od prvních dnů invaze. Osevní plochy se dokonce rozšířily. Vládci Kábulu naproti tomu zcela závisí na americké pomoci, jejíž budoucnost není jasná. První počítání Studie Brownovy univerzity uvádí, že náklady USA na válečný konflikt v Afghánistánu činily do roku 2019 podle odhadů 934 až 978 miliard dolarů. V tom však nejsou zahrnuty výdaje americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) či ministerstva pro záležitosti veteránů. Od roku 2001 zahynulo v Afghánistánu podle statistik serveru icasualties.org 3592 příslušníků zahraničních jednotek, z toho 2448 amerických vojáků. Nejhorší byla situace v letech 2010 a 2011, kdy zemřelo 499, respektive 418 amerických vojáků. Česká armáda, která působí v Afghánistánu od roku 2002, ztratila v zemi 14 vojáků. Při pohřbu každé oběti zaznívala vzletná slova o boji za svobodu a spravedlnost. Hrdinství vojáků nelze zpochybňovat, ale nyní, po kapitulaci USA, lze říci, že všechny oběti byly zbytečné. Nedokázaly zabránit vítězství islamistického Tálibánu a jeho »zázračně« transformaci na partnera pro jednání. A dokonce transformaci na příštího pravděpodobného vládce Afghánistánu pod islamistickou vlajkou.