Bělorusko - země, o které se mluví.
Volby v této zemi vyvolaly protihnutí, které podporuje, stejně jako »majdan«, Evropská unie. Na kterém, jak je známo, měl svůj podíl i pan poslanec Schwarzenberg. A dokonce tam rozdával demonstrantům plechovky s českým pivem. Nyní se něco takového, jako je »majdan«, opakuje i v Minsku a na dalších místech Běloruska. Nechci se vyjadřovat k výsledku tamních voleb. Nevím, zda skutečně prezident Lukašenko získal osmdesát procent hlasů anebo došlo k manipulaci při sčítání. To by měly ověřit odpovědné orgány, ale nikoli ty ze zahraničí. Jde mně o něco úplně jiného. O to, jak najednou státy EU se pasují na rozhodčí, odsuzují zásahy policie a staví se jednoznačně na stranu demonstrantů. Z Litvy dokonce protikandidátka Lukašenka řídí své lidi v Bělorusku.
Pro srovnání. Katalánsko, Barcelona. Tady španělská policie za mlčení Evropské unie masakrovala demonstrující, kteří chtěli svobodu pro Katalánsko. Pak představitele místní vlády, pokud se policii dostali do rukou, odsoudila k vysokým trestům jen pro to, že zorganizovali referendum. A vadilo to někomu z šéfů Evropské unie anebo představitelům zemí, které jsou jejími členy? Při tom referendum o případném odtržení Katalánska bylo »férové a svobodné« - používám slov pana Vystrčila na tiskové konferenci z 19. srpna.
Anebo Francie. Hnutí »žlutých vest«. Po řadu týdnů účastníci demonstrací bojovali za svá práva a jistou míru sociální spravedlnosti. Policie v rozhánění shromážděných zasahovala tvrdě. Byli zranění, mnoho zraněných. A co k tomu řekla Evropská unie? Nic. Mlčela a nechala účastníky demonstrací masakrovat.
Příkladů ze Spojených států v souvislosti s nedávnými rasovými nepokoji, je také mnoho. A zásahy proti demonstrující jsou děsivé. A znovu se mlčelo.
Nechci, aby to, co jsem popsala, bylo chápáno, jako schvalování policejních zákroků v Bělorusku. Nesouhlasím s nimi, ale ptám se, proč najednou tolik starostí zemí Evropské unie, když v uvedených případech jsme podobnou reakci ze strany států EU nezaznamenali? Žádná společná akce proti tamním brutálním policejním zákrokům a na ochranu tamní svobody a demokracie. Spíše naopak. Proto vítám klidný tón rozhovorů prezidenta Putina se západními představiteli a ptám se, zda vždycky budeme, i naše země, mít různý metr nejen pro situace, které nejsou právě příjemné Evropské unii, ale i pro ty, které se EU netýkají a jsou jen zasahováním do jejich vnitřních záležitostí.
Alena Nohavová