Je logické, že od nové vlády ČR, která asi vznikne v průběhu několika příštích dnů či spíše týdnů, budete očekávat další pokračování solidního sociálního dialogu se zaměstnavateli i odbory. Co byste jí doporučil?
Byť již existuje nástin programového prohlášení nové, rýsující se vlády ČR, zatím není zcela zřetelné, kdy přesně vznikne. Ale mezitím vývoj v naší společnosti v této době nabírá na tempu, ať již jde o prudký růst cen energií, zejména plynu a elektřiny, či výrazné zdražování vstupních surovin nutných pro výrobu, ale i potravin. To vše vede k obrovskému růstu životních nákladů našich občanů. Lidé u nás nyní prožívají krušné chvíle. Přitom se dá říci, že těžké časy naši zemi čekají i v příštím, a jak říkají odborníci, i v přespříštím roce. Právě v této situaci nabírá na velkém významu otázka udržení sociálního dialogu, a to ať již přímo s vládou ČR či se zaměstnavateli v rámci kolektivního vyjednávání.
Jak jsem se již zmínil, rok 2022, který nás čeká, nebude jednoduchý. To by si nová vláda, která nastoupí po volbách do Poslanecké sněmovny, měla uvědomit. Zkrátka, podle našeho názoru, by nová vláda neměla mít žádných 100 dní hájení a tolerance, ale měla by se od prvního okamžiku soustředit na řešení vážných problémů, které přicházejí a ještě přijdou. Vždyť, před volbami představitelé pětikoalice vykřikovali, že mají vše promyšlené, to je, jak mají postupovat po převzetí moci. Ať nyní ukážou, jak oni dokážou snížit deficit státního rozpočtu pro rok 2022! Zatím je to spíše v obecné rovině, přičemž to mnohdy připomíná nápady předchozích koaličních vlád, které tehdy, pod vedením ODS, prosazovaly »úsporná« opatření, která vedla i k veřejným protestům našich občanů na náměstích a které přirozeně iniciovaly i odbory.
Víte, zde musím konstatovat, že kdo se chce poučit z chyb minulých, tak se poučí, a kdo nikoliv, tak si je prostě zopakuje. Přičemž potom prožije to samé jako jejich předchůdci. Právě to se týká i sociálního dialogu. V této chvíli, kdy vedeme náš rozhovor, zatím nová vláda ještě neexistuje, zatím jsou to jen náznaky toho, co si představitelé pětikoalice představují, a co nejen v ekonomice, ale i v životě celé společnosti, chystají. Proto dopředu říkám, že nová vláda by měla být moudrá. Měla by dobře naslouchat názorům jednotlivých skupin našich občanů. Svými rozhodnutími a skutky by je měla také ochraňovat před případnými negativními dopady, které přicházejí z Evropy či z celého světa. Zde totiž musím připomenout, že to není jen vláda několika politických stran či uskupení, které vyhrály volby, ale že nová vláda bude řídit celou zemi, to je i ty občany, kteří jí hlas nedali.
Takže, podle vás, právě zde roste význam sociálního dialogu…
Ano, to je, aby nedocházelo ke konfrontaci názorů a stanovisek vlády ČR na jedné straně, a odborů, které hájí zájmy zaměstnanců, na straně druhé. Víte, lidi až tak nezajímá, co kdo způsobil, ale to, jak co nejrychleji vyřešit daný problém, zkrátka, jak se dostat co nejlépe ze složité situace ven. Znovu připomenu, že naši zemi čeká obrovská vlna zdražování, a to prakticky všeho, co lidé potřebují pro normální, běžný život. To, co se nyní děje, jsou zatím jen prvotní informace o tom, co nás čeká. Podle některých expertů vyšší růst cen lze v příštích několika letech očekávat. Podle nich k tomu přispívá i ona, vrcholnými orgány EU velmi důrazně a příliš rychle prosazovaná Zelená dohoda pro Evropu, která má za cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Přičemž povede k růstu nákladů na výrobu a prakticky ke zvyšování cen všeho, co je potřebné nejen pro ekonomiku, ale i běžný život.
Aby se tyto negativní dopady na naši společnost zmírnily, je nutné postupně snižovat schodek státního rozpočtu, ale nikoliv neuváženými škrty, jak občas od některých politiků či ekonomů zaznívají. Ukazuje se totiž, že s tak vysokými schodky státního rozpočtu nejsme schopni pracovat. Politickou scénu u nás jsme na to také upozorňovali. Jsme tudíž zvědaví, jak k tomuto problému přistoupí zejména ti, kteří se na tomto obrovském schodku podíleli, to je ti, kteří přispěli ke zrušení superhrubé mzdy v nevhodnou dobu. Myslím tím konkrétně ODS. Ať tedy ukážou, jak se státním rozpočtem dokážou pracovat. Víte, otázka hospodářského růstu je velmi křehká materie, načež při zvyšování úrokových sazeb, jak k tomu nyní přistupuje Česká národní banka, a při chystaných škrtech v rozpočtu ze stran nové vlády, může vzniknout velmi nepříjemná situace. Třeba i tím, že Česká republika by nakonec přiživila i svoji vlastní krizi. Přitom ve finále by to odskákali ti ekonomicky nejslabší!
Jak tvrdí odbory, nemělo by se v rozpočtu škrtat neuváženě…
Jsme u otázky, co chceme či nechceme ve státním rozpočtu škrtat. Jestliže začneme škrtat v oblastech, které jsou důležité pro další rozvoj ekonomiky, či v oblasti zajištění bezpečnosti a zdraví občanů, tak je to s naší zemí velmi vážné. Kde se potom ocitneme? Ano, škrtat se nemůže bezhlavě. Tato různá doporučení, která od představitelů pětikoalice slyšíme, by ohrožovala další hospodářský růst na straně jedné a spokojený život našich občanů na straně druhé. To se potom můžeme dostat i do velmi vážných sociálních konfliktů.
A ty už se v některých konkrétních případech začínají objevovat. Uvedu jeden konkrétní příklad. Na jižní Moravě existuje jedna, původně česká firma, která je nyní v zahraničních rukou. Její nynější německý vlastník chce ukončit její výrobu na jižní Moravě s tím, že ji chce přesunout do Německa. Mnozí lidé si asi řeknou, že hledá lepší podmínky pro výrobu, to je za nižší náklady. Takže předpokládají, že ji přesune někam do Asie. Tam je totiž levnější práce. Ale kdepak. Její přesun do Německa znamená, že tam je, oproti nám, dražší výroba, protože jsou tam vyšší náklady na práci. Tamější dělníci mají přece mnohem vyšší mzdy než ti naši. Takže, proč vlastně?
Ovšem zaměstnanci na jižní Moravě to logicky chápou jako krádež jejich fabriky. Ta je tam totiž déle, než ji má v rukou její německý majitel. Tak prostě vyhlásili stávkovou pohotovost s tím, že když už nezabrání přesunu fabriky do Německa, chtějí pro sebe vybojovat alespoň slušné odstupné. To je, podle mého soudu, vážný signál, kam vlastně ta naše budoucnost směřuje. Je to v podstatě budoucnost, která je pro naše lidi neakceptovatelná.
Odbory odmítají tendence některých představitelů pětikoalice, kteří hovoří o privatizaci některých veřejných služeb, jako je vstup soukromého kapitálu do Českých drah či o privatizaci národního podniku Budvar v Českých Budějovicích apod. To je pro nás, pro odbory, rovněž neakceptovatelné. Vždyť s těmito pokusy dostat stání majetek do soukromých rukou hrozí opět to, co jsme již u nás zažili. Názorným příkladem jsou zde ČSA neboli České aerolinie. Všichni víme, jak dopadly.
Co říkáte výkřikům některých představitelů pětikoalice, že zruší EET?
Nápad zrušit EET, to je pro odbory nevídané. Vždyť Česká republika patří mezi ty země, kde dochází k největším daňovým únikům. Nevidím žádný důvod proto, proč by EET, která byla v důsledku pandemie koronaviru dočasně pozastavena, neměla dále fungovat. Jak chce potom vláda měřit rozdíl mezi podnikatelem, který platí poctivě daně, a podnikatelem, který se chová nepoctivě a šidí na odvodech DPH státu. Když nová vláda zruší EET, ukáže, že je jí to vlastně jedno, jaké je u nás prostředí, to je takové, které by umožnilo nepoctivým podnikatelům okrádat republiku. Jak potom k tomu ti poctiví podnikatelé přijdou?
Mimochodem, zrušení EET by vrátilo naši zemi do 90. let minulého století, kdy se díky tehdejší vládnoucí garnituře nerozlišoval původ peněz. Zdali jsou poctivě či nepoctivě nabyté. Podle mého soudu je to špatná cesta. Buď bude nová vláda tímto způsobem chtít otevřít dveře pro černé obchodování, nebo, pokud chce, aby zde bylo poctivé prostředí, tak nechá EET běžet i nadále. Já žádnou jinou cestu, to je něco mezi tím, nevidím. Když to srovnám s běžným občanem. Pokud by někdo něco »odklonil«, okamžitě zasáhne stát, ať již finanční správa, nebo v horším případě i orgány činné v trestním řízení. Zatímco běžný občan je potrestán, podvodníci, kteří mají »odkloněné« značné sumy peněz, tj. až miliardy, se potom ukazují na večírcích, jak jsou úspěšní obchodníci.
ČMKOS v uplynulých několika letech aktivně vystupovala proti levné práci u nás. Budou v tom odbory, vzhledem ke stávající ekonomické situaci, i nadále pokračovat?
Jestliže Česká republika míní někdy v budoucnu vstoupit do eurozóny, nepůjde to bez toho, aby se mzdy našich zaměstnanců nepřibližovaly mzdám zaměstnanců ve vyspělých západoevropských zemích. Je nemyslitelné, aby existovaly tak velké rozdíly mezi prací českého zaměstnance a pracovníka zahraniční firmy, tedy ve stejné firmě, která u nás působí. Vždyť oba odvádějí stejný druh práce, a to ve stejné kvalitě. V řadě případů u nás i vyšší. Přičemž u nás mají naši zaměstnanci delší pracovní dobu než ti v zahraničí. Krásným příkladem této kratší pracovní doby, než je tomu u nás, je právě sousední Německo.
Zároveň musím zdůraznit, že není myslitelé, aby u věhlasné světové firmy, při svém působení v České republice, a to prostřednictvím své dceřiné firmy, brali její čeští zaměstnanci v hrubém průměru to, co je, svým způsobem, něco málo nad úrovní minimální mzdy. To je pro odbory naprosto nevídaná situace. Vždyť nelze to nechat na tom, že naši lidé budou odvádět stejně kvalitní práci, jako ti zahraniční, a přitom brát tak nízké mzdy ve srovnání s jejich mzdami. Myslím si, že během času to příliš dlouho nevydrží, a že lidé u nás stále častěji a hlasitěji začnou tlačit firmy k vyšším výplatám. Je to dáno i tím, že jak se nyní vše zdražuje, začne se řada lidí dostávat do tíživé sociální situace a zvýšení mezd je jedním z východisek z této nastupující drahoty.
Právě zde bych ještě připomněl, že pravá vlna zdražování teprve přijde v průběhu příštího roku. Velká část naší společnosti s tím bude mít problémy. Proto by nová vláda měla také říci, jakým způsobem bude zvyšovat minimální mzdu, vždyť od ní se potom odvíjí i zvyšování tarifních tabulek. Jestli si někdo myslí, že růst drahoty budou platit běžní občané, kterým se bude takto snižovat jejich životní úroveň, tak se mýlí. Odbory takovou představu rozhodně nemají.
Neustále se u nás hovoří o nedostatku pracovní síly. Mnozí podnikatelé a ekonomové vidí řešení v dovozu laciné pracovní síly ze zahraničí. Co byste jim k tomu řekl?
V České republice pracuje přes 700 000 cizinců. Málokdo u nás toto číslo zná. Jde o nejvyšší počet zahraničních zaměstnanců na území nových členských zemí EU. V některých profesích jde i o několikanásobek proti původním členským zemím EU. Myslím si, že Česká republika nedělá v tomto úplně dobrou práci. Mimochodem, někteří odborníci poukazují na to, že na trhu práce u nás se vyskytuje až 70 procent pracovníků, kteří mají základní a nižší vzdělání. Ale to přece nemá nic společného s kvalifikovanou a vysoce kvalifikovanou pracovní silou.
Jestliže někdo hovoří o České republice jako o zemi budoucnosti, tak počet zahraničních zaměstnanců s nižší mzdou, než mají ti naši, čeští kmenoví zaměstnanci, tomu nenasvědčuje. Řekl bych, že je to spíše protikladné. Nicméně, mnozí podnikatelé stále hovoří o dovozu levné pracovní síly ze zahraničí, a to nejlépe ze třetích zemí, jako je například Ukrajina. Podle nás, podle odborů, mají tito zahraniční agenturní pracovníci pracovat za stejných podmínek, jako ti kmenoví.
Odbory odmítají praxi dryáčnických metod náboru těchto zaměstnanců, jako tak činí některé pracovní agentury. Vyzýváme tedy agentury, aby se chovaly korektně. Jestliže má Česká republika přes dva tisíce agentur práce, tak je to až neuvěřitelné. Odbory se netají s tím, že se chtějí vrátit v právní úpravě před léto roku 2017. To je do situace, že by bylo zapovězeno agenturám práce zprostředkovávat práci pro občany třetích zemí. Jako odboráři si myslíme, že je zapotřebí snížit motivaci pro nábor zahraničních pracovníků ze třetích zemí. Skutečně nevidíme důvod, proč je nadále nabírat.
Ovšem, nastane-li situace, že v českých firmách budeme zaměstnávat pracovníky z Německa, Rakouska, Francie, Nizozemí atd. Bude to znamenat, že jsme již s výší mezd na úrovni zemí na západ od nás. Ale zatím sem dostáváme pracovníky z Ukrajiny, což je jedna z nejchudších zemí Evropy. To je zcela jasný signál, že je zde tendence snížit cenu práce u nás.
Ještě chci podotknout, že nesouhlasím s tvrzením řady podnikatelů, že Češi tuto nízko kvalifikovanou práci dělat nechtějí, takže řešení vidí v dovozu pracovní síly ze zahraničí. Jenom k tomu řeknu, že žádný Čech nebude chtít dělat za mzdu 17 200 Kč, kterou například dostávají zahraniční dělníci. Vezměte si příklad, že budete pracovat za minimální mzdu asi po dobu půl roku, tak z částky cca 10 000 Kč dlouho nevydržíte platit své účty. Proto také naši zaměstnanci chtějí vyšší mzdy. Je to naprosto logické. Proto na závěr říkám: Chovejme se k cizincům tak, jako bychom chtěli, aby se i oni chovali k nám.
Miroslav SVOBODA