Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska vyzvalo pracující a jejich rodiny, aby ve volbách dali hlas levici a kandidátům, kterým, není lhostejná budoucnost ČR, její suverenita, národní zájmy, sociální smýšlení, obhajoba práv zaměstnanců a ostatních pracujících, seniorů.
Celé prohlášení:
1. května 2024 uplynulo dvacet let od vstupu České republiky do Evropské unie, ve dnech 7. a 8. června nás čekají volby do Evropského parlamentu. Obě události by nás měly vést k hlubokému zamyšlení nad tím co je Evropské unie, její parlament a co dobrého a špatného přineslo naší zemi členství v Evropské unii. Českou republiku zastupuje v Evropském parlamentu 21 poslanců ze 705.
Není to mnoho. Zvážíme-li, že Evropská unie je institucí, v níž se rozhodující podstata moci odvíjí nikoliv od volených zástupců, ale od moci výkonné jednotlivých členských států, jde o další důvod vážit, kdo bude v Evropském parlamentu zasedat jako protiváha naší domácí protilidové, asociální pětikoaliční vládě. Stále více sílí tendence ze strany velkých států federalizovat Evropskou unii a omezit, zbavit menší členské státy podílu na jejím řízení a rozhodování.
Ať lidé při referendu o vstupu do Evropské unie rozhodovali pro vstup či proti vstupu, dnes je třeba nejen hodnotit uplynulých dvacet let členství v této instituci, ale také brát na zřetel směr vývoje Evropské unie, její politiky vůči členským zemím, i České republice, její zahraniční politiky a nezvládnuté migrační politiky. Nelze pominou záměry rozhodujících mocností Francie, SRN, hráčů, které Evropskou unii se svými satelity Velkou Británií a USA vtahují stále více do válečného konfliktu na Ukrajině a obojetného přístupu ke genocidě v pásmu Gazy. Jejich nadnárodní svazy a bankovní kapitál bohatnou na této válce a utrpení prostých lidí.
Evropská unie mohla pro mnohé přinášet iluzi trvalého sociálního smíru a klidného závětří před finančními a hospodářskými krizemi. Její instituce se trvale snaží rozdělovat a korumpovat levicové strany a odbory. Již dvacet let jsme svědky a mnohdy přímými účastníky velkých sociálních bouří v členských státech Evropské unie – Francii, Itálii, Řecku, Španělsku a i v bývalé členské zemi Velké Británii. Podstata těchto protestů a bouří je ve snaze bránit se liberalizaci pracovního práva, prodlužování věku odchodu do starobních důchodů a kapitalizaci důchodových systémů, odporu proti privatizaci veřejného sektoru, likvidaci celých průmyslových odvětí a propouštění. Jde o obranu před zvyšující se daňovou zátěží a prohlubující se chudobou.
Na jedné straně těchto protestních bojů stojí dělníci, zaměstnanci a ostatní pracující, ohrožené sociální skupiny lidí. Na straně druhé stojí domácí a nadnárodní kapitál, velké peněžní ústavy, národní pravicové vlády členských zemí, instituce Evropské unie jako Evropská komise, Evropská centrální banka. To se děje za aktivní asistence Mezinárodního měnového fondu. To málo ze snahy o jednotnou sociální politiku Evropské unie co vzniklo, se postupně vytrácí. Pohlcuje jej, stále věští snaha předepisovat a diktovat způsoby čerpání a užívání základních životních prostředků.
České republika není izolovaný ostrov a i zde roste sociální napětí. Politika současné pětikoaliční vlády věrně odráží protilidovou politiku jako jiné vlády členských zemí Evropské unie. Vedeme protesty a boj rovněž proti liberalizaci pracovního práva, propuštění bez udání důvodu, proti zvyšování věku odchodu do starobního důchodu, za udržení dostupné základní zdravotní péče na základě zdravotního pojištění, proti inflaci, diktátu bank a nadnárodních společností. Stále více domácí vládní etablishement vtahuje naši zemi do války na Ukrajině a vytěsňuje snahu dosáhnout mírového řešení. Válka není nikdy v zájmu většiny lidí, kteří trpí válečnou mašinérii, ale přináší i řadu ekonomických obtíží.
To je boj odborů za důstojné podmínky pracujících, jež zastupují. Pokud některé odborové svazy volají po vstřícnosti vůči vládním pseudoreformám, věří v iluzi sociálního smíru garantovanou Evropské unií, zrazují tak zájmy dělníků, zaměstnanců a ostatních pracujících.
Evropské komisi, Evropské centrální bance, většině národních vlád členských zemí je díky tlaku bank, nadnárodního kapitálu a vojensko-průmyslového komplexu dnes těsný zbytek sociálního rozměru Evropské unie. I proto je sociální smír iluzí. Bojujme proto důsledně za práva zaměstnanců a ostatních pracujících i seniorů proti chudobě, sociálnímu a ekonomickému dumpingu.
Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska Vám v souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu doporučuje, aby ve volbách dostali hlas levicové volební strany a kandidáti, kterým, není lhostejná budoucnost České republiky, její suverenita, národní zájmy, sociální smýšlení, obhajoba práv zaměstnanců a ostatních pracujících, seniorů. Aby důvěru dostali ti, kteří nebudou podporovat další a další roztáčení kol válečného šílenství, ale udržitelný mír.
Solidarita pracujících – důstojné pracovní podmínky – důstojný život v míru – ne diktát Bruselu!
Ústřední zastupitelstvo Odborového sdružení Čech, Moravy, Slezska
V Praze 25. května 2024.