Koukám, jak ten čas letí. Ještě nedávno bylo třicet ve stínu a ten kdo včera chodil bos, dnes by nevystrčil ani nos. Na úvod jsem si vypůjčil texty ze dvou známých písniček. Ano, za pár dnů zde máme Vánoce – nejkrásnější a nejkouzelnější svátky v roce. Lidé zasednou spolu se svými blízkými ke stromečkům, budou znít koledy, poline se vůně smaženého kapra a cukroví. Vklouzne k nám to tajemné kouzlo Vánoc.
Letošek nebyl pro mnohé z nás jednoduchý. Ač je nám naší vládou prezentováno, že si žijeme (téměř) nad poměry, máme nejnižší nezaměstnanost v EU a ekonomika stále roste, běžný občan to téměř nepozná. Lopotit se za každodenním chlebem dá setsakra zabrat. Práce možná je, ale v kolika jen pozicích se lidé třesou strachem, že se „vrchnosti“ znelíbí a ocitnou se „na dlažbě“. Obdobné je to u bydlení, tam, kde majitelé určují svévolně výši nájmu. Takže ke konci roku se mnozí z nájemníků ptají, budu si moci příští rok zdejší bydlení dovolit, anebo mě čeká přesun do menšího? Nemluvě o zdravotnictví, v němž se nedostává peněz na drahou léčbu. Otazníky, jestli obdržím nejmodernější terapii a léky, aniž bych na to měl, jsou i zde nasnadě. Ano, sociální jistoty jsou stejně tak vratké, jako rozviklaná lávka přes řeku.
Na podzim proběhly krajské a senátní volby. V nich levicové strany nedopadly nejlépe. Ukázalo se, že nestačí spoléhat na to, že naši voliči, kteří nám před časem dali důvěru, přijdou automaticky k volbám a dají nám – tedy KSČM – svůj hlas. Jak už to tak bývá, mnoho občanů spoléhalo na to, že když krajské koalice dobře fungují (od roku 2012 často v režii KSČM a ČSSD), potvrdí to „ti druzí“ a já mohu v klidu sedět doma. Bohužel se tak nestalo a volby dopadly tak, jak dopadly. Jsem přesvědčen, že KSČM je jedinou skutečně levicovou stranou, jež dokáže zajistit sociálně citlivý život pro všechny a to v oblasti sociálních věcí, bydlení, školství, či zdravotnictví. Výměna názorů, někdy i ostřejší, je přirozená v každé společnosti. Dokonce je i zdravé se občas pohádat, aby se pročistil vzduch a po bouřce opět vysvitlo slunce. Myslím si, že ve straně jsme si mnohé vysvětlili. Je tudíž zapotřebí, abychom sjednotili naši politiku, napnuli společně síly a do příštího roku opětovně táhli za jeden provaz. Čekají nás na podzim 2017 sněmovní volby, v nichž se bude znovu hrát o hodně. Vždyť i prezident Miloš Zeman pravil, že si dokáže představit vládu, ve které by zasedli komunisté. A to je motivace převeliká!
Abych nezapomněl pro samou politiku i na běžný život, vrátím se nyní do dětství. Na Vysočině, kde jsem vyrůstal, bývalo během zimy na zdejších kopcích, v lesích a na lukách sněhu požehnaně, takže pamatuji převážně bílé Vánoce. Díky mým rodičům jsem nejen tento čas prožíval v radostném duchu očekávání dárků pod stromeček. Ale i jinak bylo mé dětství krásné, harmonické, takové bych přál všem dětem a za to patří dík mým rodičům. Jsem rád, že mám též skvělou manželku a dvě děti, které nám dělají radost. Na svoji rodinu nedám dopustit a bez příkras pravím, že rodina je základ všeho. Popřejme si krásné vánoční svátky a do nového roku pevné zdraví a radost pro nás všechny. Měli bychom si to ruku v ruce s našimi blízkými a ratolestmi uvědomovat během roku častěji. Nejen o Vánocích.