Globalizovaný svět začal principiálně měnit dělnictvo. Již neexistuje dělník v klasickém pojetí, tak jak byl utvářen v dobách industrializace. Dnešní dělník již není tolik člověk, kterého „bolí ruce“, ale mezi dělnictvo můžeme zařadit počítačového technika, pokladní v supermarketu, živnostníka, zaměstnanci telefonických informačních center atd. Dnešní dělnictvo se tedy rozdělilo na tzv. „modré límečky“ a „bílé límečky“. Tedy lidi, kteří pracují manuálně a ty, kteří pracuji psychicky (nebo jen hovoří). Tento proces nastartoval přechod od industriální společnosti k postindustriální. Od 60. let minulého století jsou zároveň patrné přeměny, které v té době popisoval ve své knize Jednorozměrný člověk Herbert Marcuse. Zjistil, že dělnictvo té doby si osvojilo částečně buržoazní (chcete – li kapitalistické) prvky. Tedy, že chce mít domeček, manželku, děti a auto. To souviselo se změnou životních hodnot oněch let a nástup konzumu. Tato přeměna trvá do dnešní doby. Dělnictvo globalizovaného světa chce mít své zázemí (mít střechu nad hlavou) a spravedlivou odměnu za vykonanou práci. Již tolik není dáván důraz na rodinu a děti. Jak dělnictvo začíná toužit po základních hodnotách svého života, tak dochází k propojení s konzumní společností. Dělnictvo je tedy konfrontováno s reklamou, která jim představuje „americký sen“ a společností dluhu, která jim říká, že si na onen sen mohou (nebo musí) půjčit. Nicméně nikdo již neříká, že v době nestabilní práce mohou dluh na sen přestat splácet. To se poté transformuje do společnosti plné exekucí nebo insolvencí. Dělnictvo je tedy v zajetí globalizovaného kapitalismu a podle některých sociologů (např. Guy Standing) se začíná přeměňovat v novou společenskou třídu, která je nazývána prekariátem. Jedná se o lidi, kteří pracuji v podřadných zaměstnání s nízkým odměňováním za vykonanou práci.
Dělnictvo 21. století se oproti tomu z minulého století značně liší a to jak ve svém organizování, tak i svými potřebami, které jsou udávány chodem globálního kapitalismu. Jejich potřeby jsou tedy udávány jednak psychologickými potřebami, tak i celkovým vývojem světa. Dělníky dnešní doby tedy zejména trápí zadlužení na jejich „sen“, nejistota zaměstnání a prudké dopady globalizace, které jsou formovány nejistotou. Dělníky dneška tedy spojují právě výše uvedené věci. I nadále chtějí žít svůj sen a mít svůj klid. Jedná se o psychologické prvky, který byly dělníky osvojeny na začátku konzumní společnosti a trvají do dnešní doby a jsou stále silnější. To má na svědomí nástup reklamy, která cílí zejména na dělníky dneška.
Historická úloha dělnictva, která byla vždy motorem změn, je značně roztříštěna do různých směrů. Z tohoto důvodu je těžké dělnictvo spojovat a organizovat, tak jak tomu bylo v dobách industriálního rozvoje civilizace. Změna nastane tehdy, až je krom zadlužení začne spojovat i jiný závažný problém, který se bude dotýkat, jejich života v globalizovaném světě.