Ohlédnutí za PhDr. et PaedDr. Josefem Bílkem CSc.
Pokud budeme sledovat jeho cestu k pravděpodobným vrcholům svého profesního působení, budeme přímo oslněni šíří záběru jeho vědeckých a odborných zájmů, kdy bývá označován za vynikajícího regionalistu, který zanechal stopu svého působení jak na Kamenicku a Pelhřimovsku, ale naprosto odpovědně můžeme říct, že jeho odborné zájmy zasahovaly celé jižní Čechy, prostě můžeme s jistotou potvrdit, že Josef Bílek oplýval v mnoha směrech širokými znalostmi pokrývající celé Čechy.V sedmdesátých a osmdesátých letech patří též k velkým znalcům české poezie, co se týká jižních Čech, byly znalosti jihočeské literární scény vlastně kompletní a spisovatelé si vážili jeho hlubokého zájmu o jejich dílo a jeho názory a soudy brali vážně.
Vím, že učitelská obec někdy hodnotí takto do vědy hluboce ponořené ředitele trochu kriticky. Ale on je přitom přímým i nepřímým příkladem pro studenty i pedagogy.
Vědecká činnost Josefa Bílka nepolevovala ani když přišel z Třeboně, kde byl ředitelem gymnázia, ani když pracoval pak na jindřichohradeckém gymnáziu jako profesor.
Pokud jste měli možnost přiblížit se k Josefu Bílkovi, byli jste jím přímo okouzleni. A to s jakým zaujetím mluvil nejenom o tom, na čem zrovna pracoval. Zajímala ho jak současnost, ale např. i hudební historie, literární současnost i historie.
Josef Bílek miloval prázdniny v paneláku, kde bydlel, a to proto, že tam byl chládek, klid, protože osazenstvo domu odjelo ven na chalupy a on mohl číst, psát a bádat, to bylo štěstí pro našeho kolegu.
Stěží by člověk usuzoval, že tento intelektuál měl zemité venkovské kořeny. Pocházel z vesničky Kluky, o níž vždy krásně vyprávěl. Dokud žil jeho otec, pravidelně za ním zajížděl.
Myslím, že kolega Bílek svým studentů nikdy přímo nedával najevo nějakou zvláštní náklonnost, vím z osobní zkušenosti, že si studentů vážil, respektoval je a vkládal do nich více důvěry, než si oni sami přitom zasloužili.
Z toho zde musím vyvodit, že z tohoto pohledu byla osobnost kolegy Josefa Bílka hluboce etická, což si paradoxně jeho studenti ani nemuseli uvědomovat. Čí je to vina, když přehlížíme dobro člověka? Rozhodně ne samotného nositele tohoto dobra.
Konce lidských životů nejsou nikdy veselé, pouze více či méně smutné, i když z hlediska křesťanského nejsou beznadějné, ale i v tomto případě mohou být doslova zoufalé.
Při našem posledním setkání mi dával Pepa Bílek najevo, že se cítí zrazen a opuštěn. Zrazen životem třeba v tom, že jeho žena a oddaná opatrovatelka ho opustila, odešla z tohoto světa dříve, zatímco on byl lékaři uzdraven.
Nevím, jaký byl světový názor Josefa Bílka v posledních letech a měsících života. V produktivním věku se opíral o marxistický názor, ale já ho s čistým svědomím zapojím mezi věrné zemřelé, protože já měl to štěstí, že jsem ho mohl vidět právě tak. Často se na své bližní zlobíme jenom proto, že je málo známe, že nerozumíme jejich nitru, a tak spíše selháváme my jako kritizující.
S jistotou mohu říci, že Josef Bílek bude žít dále i proto, že se vždy najde nějaký studentík, který narazí na jeho článek nebo publikaci.
Děkuji osudu i za ty sporé chvíle, které jsme spolu s Josefem Bílkem v krásných rozhovorech prožili, ať to bylo na bramborové brigádě, anebo na výletě s jeho studenty.
Jaroslav Cempírek
Zdroj: http://jindrichohradecky.denik.cz/zpravy_region/vzpominka-na-josefa-bilk...