VÍTĚZNÝ ÚNOR.
A přišel den i hodina, už nebyl dělník spodina.
Už nebýt pánům otrokem, jsou slzy štěstí pod okem.
Nedřel za groš po Únoru, pak už nikdo do úmoru.
Poprvé pak, co je bída, neměla znát dělná třída.
Lid svou vůli zcela jasně, tak prosadil jednohlasně.
Nikdo z dřiny na boháče, ať nepozná nikdy pláče.
Po boji pak v odvěkém, shledán dělník člověkem.
Republiku stavěl v duchu, nebýt loutkou vydřiduchů.
Tehdy tvůj děd nebo táta, republiku zvedal z bláta.
Vše, co léta budováno, do vínku nám bylo dáno.
Dáno nám i s podnosem, smrdělo nám pod nosem.
Díky nám a dnešní době, otáčí se předci v hrobě.
Dnes je dělník onuce, panstvu pěkně po ruce.
Vše, co kdysi budováno, rozkradeno, rozprodáno.
Tunelářů vládne banda, generace naší hanba.
A jak plynou, roky pádí, stát hromada harampádí.
Po příkladu našich předků, nevolme už bandu zmetků.
Přijde potom jednou ráno, po zlodějích vyvětráno.
PŘIJDE DEN I HODINA, NEBUDEME SPODINA.