Květen 1945. Radost a slzy, to byl květen před 72 lety, konec nejstrašnější války v Evropě. Válka skončila s přáním, že válečné hrůzy se nesmí již nikdy opakovat. Po této válce zůstaly hroby milionů padlých, jsou i u nás, téměř i v každé vesničce. Na jejich památku však mnohde padá stín, je cítit snaha, na jejich oběti a odkaz zapomenout, jejich památku znevážit.
Jsme dokonce svědky snah pozměnit dějiny a zejména výsledky 2. světové války, to vše k obrazu a přání „ nové Evropy “ . V Evropě se rodí opět nenávist, zase řinčí zbraně, vyrábí se protiruské sankce, nenávist a za dveřmi je válka, možná poslední…..
Je snaha přemalovat dějiny, dát zapomenout na ty miliony padlých vojáků Rudé armády. Za pomocí médií jsou následně vyráběni noví hrdinové. Z hlavních osvoboditelů Evropy od nacismu se vyrábí okupanti, na miliony padlých má být zapomenuto. Z knižních pultů na nás hledí „hrdinové“ nacistické armády. V Pobaltí, ale i na Ukrajině a jinde v Evropě pochodují opět pohrobci nacistů. Kácí se pomníky hrdinů, přepisujeme učebnice dějin, znevažují se oběti nacismu. Těm posledním žijícím válečným hrdinům a pamětníkům válečných hrůz, tečou slzy, je jim smutno....... EU mlčí.
Kdo dnes ví o statečnosti a velké bojové cestě našich předků před 72 lety, ať bojovali na východní či západní frontě ?. Kdo zná jejich hrdinství v bitvách nad Británií, u Tobruku, u Sokolova, či při osvobození Kyjeva, nebo v bitvě na Dukle, či v Ostravě…? Oni umírali za svobodné Československo.
Nenávist až za hrob provází i letošní vzpomínkový květen. Není příliš daleká doba, kdy si vyrobíme nové své osvoboditele a tak napravíme „historický omyl“ z Teheránu, Jalty, Postupimi…. Vybereme si ty správné osvoboditele, naše historické trauma bude napraveno.
Následně za mávání vlajek a ovací komparsu necháme projet Prahou americké tanky. Na Smíchov vrátíme opět tank s hvězdou. Nyní s tou bílou. Tentokráte tam bude stát ten správný osvoboditel…...